Lexikon slavných českých dynastií

Consuela Morávková

MORÁVKOVI

Consuela Morávková

Krásné jméno dostala prý podle románu George Sandové Consuelo. Její neobyčejně múzický tatínek Ferdinand Morávek se domníval, že to bude syn, po narození holčičky nepatrně obměnil jméno na Consuela. A to ještě netušil, že i díky němu na Consuelu v Čechách nikdo nezapomene, i když odsud jednoho dne odejde... Narodila se 21. května 1944 v Chrudimi jako nejmladší ze čtyř dětí. Má o rok a půl staršího bratra Ferdinanda, o čtyři roky starší sestru Adrienu a osm let starší Aglaiu. Zvláštní jména se v rodině tradují a možná má na jejich výběr vliv i to, že dědeček Emanuel Morávek miloval vážnou hudbu včetně operních skladeb a jako vynikající cellista navíc sjezdil svět. Setkal se tedy i s těmi nejexotičtějšími jmény.

Emanuel Morávek byl chrudimský zlatník, kterého ale stejně jako jemná práce s drahým kovem zajímala i hra na violoncello. Hudební základy získal u Františka Ondříčka a na konzervatoři v Solnohradě. Osm let působil u vojenské hudby v Mostaru, Štýrském Hradci a dalších městech. V Rivě založil kvarteto, které účinkovalo dokonce i na Islandu. Ve své rodné Chrudimi se pak zasloužil o vznik hudební školy a vyučoval na ní mj. syna knížete Auersperga a kněžnu Windischgrätzovou. Patřil k zakládajícím členům Chrudimské filharmonie. V dobovém tisku najdeme zprávu, že z výtěžku koncertu jím dirigovaného byl získán první příspěvek na stavbu chrudimské sokolovny. Přitom všem ještě stačil vyrábět zlaté šperky, pozlatit kouli na špičce chrámu Nanebevzetí Panny Marie a vyučit řemeslu i svého syna Ferdinanda. Ten po něm zdědil také hudební nadání, ale v důsledku opakovaných zánětů středouší ztratil sluch, a tak se hudbě nemohl věnovat profesionálně. Zato náruživě tančil a mnoho let i se svou ženou vyučoval společenské tance. Ze svých dětí si přál mít zpěváky a hudebníky. Do jisté míry se mu to splnilo. Consuela vždycky ráda zpívala a zpívá si dodnes, sestra Adriena vyučovala tanec na lidové škole umění a dnes učí břišní tance. A Aglaia? Ta byla herečkou v divadle v Českých Budějovicích a v Pardubicích, od roku 1961 v Městských divadlech pražských. Pamětníci si ji jistě vybaví jako princeznu Blanku z pohádky O medvědu Ondřejovi, kterou s ní natočil Jaroslav Mach. V roce 1968 odjela se svým manželem, scénografem Jindřichem Duškem do Švédska, kam je pozval pracovně režisér Alfréd Radok. Mezitím proběhla srpnová okupace a Aglaia se už nevrátila ani domů, ani k herecké profesi. Nějakou dobu pak učila v mateřské školce a děti ze smíšených rodin doučovala češtině. Jen bratr Ferdinand se vymkl tradici a vyučil se kuchařem. Později však pracoval jako osvětlovač v pardubickém divadle, takže měl ke kumštu také blízko.

Je neuvěřitelné, jakými oklikami se odvíjel životní příběh nejmladší ze sestřiček Morávkových, Consuely. Dětství těsně po válce bylo ještě docela idylické. Nejdrastičtější chvíle zažila až koncem padesátých let. "Jednoho dne tatínek nepřišel ze svého krámku domů. Tři dny jsme netušili, kde je. Zavřeli ho, protože odmítl zlatnictví předat komunistům. Všecko vzali, i moje náušničky a prstýnek. Maminka se nervově zhroutila. Chvílemi nás nepoznávala, chvílemi nás objímala. Byla jsem nejmladší, ale najednou jsem cítila, že musím být oporou. Nejhorší bylo vidět tatínka u soudu bezmocného, zažívat ten pocit nespravedlnosti. Odsoudili ho na tři a půl roku vězení," vzpomíná Consuela. Lidový soud se odehrál 30. dubna 1959 a přelíčení byly přítomny tři ze čtyř dětí Morávkových (Aglaia v té době studovala pražskou DAMU). Tatínkovi upekli jeho oblíbenou piškotovou roládu, ale soudkyně nedovolila, aby mu ji mohli předat. Smiloval se až jeden z bachařů. Ferdinanda Morávka obvinili ze spekulace se zlatem. Ve vězení onemocněl se žaludkem, podstoupil operaci. Pustili ho až v září 1962, ale nechali ho pracovat jen v nemocniční spalovně...

Consuela nevzpomíná ráda ani na školu: "Ve škole se učitelka ptala, čím chceme být. Řekla jsem, že herečkou. 'Ty, dcera živnostníka? Nemáš nárok. Můžeš jít dělat punčochy do Elitky nebo na černé řemeslo v Transportě.' Nechtělo se mi kazit si oči výrobou punčoch, a tak jsem šla do Transporty. Lákalo mě něco vyrábět. Beztak jsem tatínkovi odmalička pomáhala - leštila zlato, ryla nápisy na prstýnky, sem tam i něco letovala...Bylo to hrozné - ponižující - nemoci studovat jako moje spolužačky. Těžce jsem pracovala na soustruhu, ale i u toho jsem dokázala najít sama sebe, svou sílu a poctivost." Nesnesla chodit do práce v montérkách. A tak si ušila džíny ze staré francouzské uniformy, kterou měl doma tatínek. Nikdy nezlomila žádné nože, po roce měla nejlepší výsledky. "Řekla jsem si, že budu prostě nejlepší a porazila jsem všechny normy v historii Transporty. Pila jsem u toho litry mlíka, protože při práci se hodně potíte. Netušila jsem, že si tím kazím zažívání. Až když jsem se začala věnovat józe a přešla jsem na vegetariánskou stravu, všechno se upravilo. Nikdo mi nikdy nepomohl, tělo si samo řeklo, co potřebuje."

Ve fabrice poznala své anděle strážné - Miloše Berana a jeho ženu Mílu. Neměli děti a Consuelu si vzali tak trochu za svou. "Brali mě na chatu, hrála jsem s nimi divadlo. A Květa a Lumír Lánský, to byli další mí životní rádci. Díky nim jsem začala číst správné knihy, šla jsem dělat zkoušky na DAMU. Hrála jsem na kytaru, zpívala, tančila...Profesor Nedbal a paní Fabiánová byli na mé straně, ale stejně mě nevzali. Někdo se zřejmě postaral o můj patřičně záporný posudek, ale dávno jsem to vypustila z hlavy. Vím, že to nějaká vyšší energie vyřeší za mě."

Přesto si Consuela k vytouženému cíli našla cestu. Vystudovala lidovou konzervatoř a v roce 1962 přišla nabídka na místo sboristky v pražském Divadle na Fidlovačce, kde se hrála opereta a muzikál, a po dvou letech do divadla Paravan. "Pak jsem šla do Budějovic, vystupovali jsme i na otáčivém jevišti v Českém Krumlově. Lítala jsem tam bosá jako srnka, hrála jsem Haničku v Jiráskově Lucerně..."

V roce 1966 získala angažmá v Divadle E. F. Buriana. Ve stejné době zažívala nerovný vztah s Jiřím Valou, o sedmnáct let starším hereckým kolegou. Byl na vrcholu své kariéry a ženy se o něj přetahovaly. Jenže on se zamiloval bezhlavě právě do Consuely. "Imponovalo mi, jak velký zájem o mě měl. Byl to hodný člověk, trochu jsem v něm asi hledala i svého otce, ale dokázal být i ohromně vášnivý...Během okupace v srpnu 1968 jsme spolu byli na dovolené v Jugoslávii, a tam Jiří prohlédl i politicky. Jenže žít jsem s ním nedokázala. Po třech letech jsem to ukončila. Jeho matka pak za mnou dlouho chodila, abych jejímu synovi neubližovala a neopouštěla ho, ale myslím, že nejvíc si ubližoval sám. Hodně pil a snad bral i nějaké prášky. Vím, že se z našeho rozchodu špatně vzpamatovával, protože se mu vlastně nikdy předtím nic takového nestalo."

Consuela se kromě činohry věnovala i recitaci a zpěvu, ale také hře na kytaru, loutnu a zobcovou flétnu v poetických pořadech, na které v té době lidé chodili do Violy a Lyry Pragensis. Tenhle zájem ji sbližoval s dalším jejím osudovým mužem - Alfrédem Strejčkem. Jejich vztah trval třináct let, ale z odstupu Consuela pochopila, že Fred ji považoval spíš za sestru než za svou partnerku. Často spolu vystupovali, působili jako ideální pár, hodně cestovali, ale pak se Fred zakoukal do atletky Jarmily Nygrýnové a Consuela zase potkala svého současného muže, lékaře Ivana Dulíka, s nímž v roce 1979 odešla do USA. Zároveň s tím se přestaly promítat filmy, v nichž hrála a jako herečka měla být zapomenuta. Ostatně ani v New Yorku nemohla čekat, že by se herectvím ještě mohla živit. Dokázala ale stejně dobře prodávat zmrzlinu a zákazníkům přitom předvést hereckou etudu, takže byla záhy široko daleko nejúspěšnějším prodejcem zmrzliny...Pak se ale stalo to, co se muselo stát. Consuela si šla zacvičit svou milovanou jógu do jednoho newyorského klubu. Jógu cvičila mnoho let i v Praze a byla v ní opravdu dobrá. O to větší bylo její překvapení, když jim instruktorka četla během lekce pokyny z papíru a evidentně tomu nerozuměla. Consuelu to tak rozčílilo, že se objednala k řediteli klubu a řekla mu, že ví, jak se má jóga cvičit a že podávaná tímto laickým způsobem by mohla být pro cvičící naopak nebezpečná. Byl tak zaskočený, že Consuele okamžitě nabídl funkci ředitelky jógy.

Tak začala pro Consuelu nová životní etapa, nová role, v níž se cítí dodnes báječně. I když měla ze začátku potíže s angličtinou, jako herečka se dokázala všechno rychle naučit a brzy se jí podařilo vychovat další instruktory jógy. "Do klubu chodí ženy ze všech kruhů a všech věkových kategorií. Učila jsem sestru Jacqueliny Kennedyové, měla jsem cvičit i s Bradem Pittem a Tomem Cruisem, ale sešlo z toho. Asi hoši neměli dost času," směje se Consuela. "Na všechno jsem si v životě přišla sama. Od dětství vlastně čtu v jógínské poloze. Vedle nás v Chrudimi bydlel kovář. Oj, který měl pro koně, jsme používali místo hrazdy. Chodili jsme po něm, viseli na něm hlavou dolů, dělali kotrmelce...."

Se svým mužem si pořídila spoustu psů a koček, které chovají na venkovském sídle. V týdnu Consuela pobývá v newyorském bytě, aby to měla blízko do práce, víkendy pak tráví v přírodě. "Zvykání na Ameriku nebylo úplně snadné, ze začátku se mi hodně stýskalo, ale naštěstí umím žít přítomností a mám jógu. Díky ní můžu kdykoli zharmonizovat svou energii, a protože se zabývám také tradiční čínskou medicínou, akupresurou a masážemi, pomáhám lidem od bolestí. I moje klientky jsou zvyklé, že si s sebou na cvičení beru instrumenty na masáže a přírodní lékárničku, takže kolikrát protáhneme běžnou hodinu a věnuji se i jejich problémům. A těm, co ke mně ještě nechodí, stále říkám: 'Buďte hodní na své tělo, pečujte o sebe a cvičte jógu. Nebo si aspoň všimněte, jak se protahuje vaše kočka nebo váš pes a dělejte to podle nich!"        

Kdo je kdo

Emanuel Morávek (1861 - 1950) - zlatník a významný viloncellista

Aglaia Morávková (1936)- herečka. Z filmů:O medvědu Ondřejovi, Na laně

Consuela Morávková (1944) - herečka a cvičitelka jógy. Z filmů: Postava k podpírání, Kdyby tisíc klarinetů, Klec pro dva, Příběh lásky a cti