jan.mrskos@email.cz

Jan Mrskoš 6.9.2009 15:41

Halo paní Blanko,
čtu právě Vaše zážitky z Plavečáku a nedá mi to, abych Vám nenapsal pár
řádků na toto téma. Moje maminka tam byla totiž dlouhá léta jako
šatnářka. To bylo asi už i za té doby, kdy Vy jste tam chodila, možná,
že jste se s ní potkávala. Trochu zavalitější postavy a více méně
otevřené povahy, lidi se u ní rádi zastavovali na kus řeči, také mnoho
herců, mnozí tam chodili pravidelně. A tak jsme mnohokrát od ní slyšeli
různé historky, i pak ve Švýcarsku, když tam u nás vždy byla. Naši
kluci žadonili, babi, povídej nám o Plavečáku.

A ještě předtím, než ona tam začala, tam pracoval jako technik můj
kamarád Bedřich Pečenka A protože on bydlel nahoře na Vyšehradě hned
vedle fary, často tam chodil něco opravovat, klame mně paměť, že tehdá
(začátek 60. let) se tamní farář jmenoval Vlk? Později na Plavečáku
začal jako plavčík také můj bratranec Ivan Paroulek, dosti oblíbený u
žen svým krásně zvučným hlasem. Já jsem tam moc na koupání nechodil,
ale mnohdy, když jsem jel pozdě večer domů, měl jsem to okolo, zastavil
jsem tam, abych svezl maminku po službě. Zdeňko, honem to zabal, pan
syn je tady s autem, můžu se taky svézt? Končili v 10 večer, a měly to
do kopce domů na Doliny.
A když jsme chtěli, aby se mladší syn Radek naučil plavat, no přece máme
Plavečák. A bylo to při první lekci, babička měla službu na šatně a
slyšela hrozný rámus, holky něco se tam nahoře stalo. Letěla tam a tam
naštvaný Radek dělal dílo na celý bazén a utíkal s jekotem pryč, že ho
plavčík hází do vody a to on nechce. A už jsme ho na Plavečák nedostali.
Babička pak léta na to v legraci vzpomínala, takovou ostudu mi tam vnuk
udělal, teď se u plavčíků nesmím ukázat.
Po léta jsme od maminky poslouchal mnoho historek z Plavečáku a o lidech okolo, události radostné i strastné, byla toho vždy plná, jak už to bývá u lidí, kteří tou prací žijí. A tak, když někdo v rodině hovořil o svých starostech v práci a okolí, říkali jsme pak: \"Každý máme svůj Plavečák...\"
Z Thajska zdraví Jan Mrskoš