příspěvky

Vážená redakce, moje matka odebírala časopis Vlasta od počátku padesátých let až do své smrti v roce 1996. Ač nejsem žena, občas jsem si v něm rád zalistoval. Myslím, že někdy počátkem roku 1968 se vaše redakce spolupodílela, či přímo vyhlásila soutěž krásy MISS MINI DÍVKA 1968. Se zájmem jsem sledoval jednotlivá kola dokonce jsem napsal dopis jedné z účastnic. Jmenovala se Jana Perlíková a byla z Terezína. Byl jsem tehdy šťastný, když jsem od ní obdržel odpověď. Ten dopis jsem střežil jako oko v hlavě, ale jak už to bývá, nakonec jsem jej ztratil. Moc by mně zajímalo jaké byly další osudy těchto dívek. A myslím, že nejen mne. S pozdravem Pavel Kysela.

Dobré sváteční dopoledne,
četl jsem si Váš článek o herečce Slávce Budínové, byla to moje oblíbená herečka, dá se řící jsem její tzv.fanda, patřím do generace, kdy by mi paní Slávka mohla být babičkou, ale na tom nezáleží.
Obdivoval jsem její herecké nadání, její charizmatický hlas.Jsem z vesnice od Opavy, nějakou dobu jsem pracoval v Praze, vždycky když jsem se chtěl kochat pražkými památkami a starou Prahou, tak jsem šel na Malou Stranu k Lužickému semináři a procházel se kolem jejího domu, který mě svou architekturou velice zaujal. Nikdy jsem neměl štěstí paní Slávku v domě potkat, akorát nějaká sousedka mi říkala, že zrovna paní Budínová odešla.Když jsem se dozvěděl o smrti paní slávky, byl jsem z toho docela špatný. Smutný jsem byl i z toho, když při jedné létní dovolené v Praze, jsem procházel kolem domu, který byl zaplavený, sám jsem tomu nechtěl uvěřit, že se něco takového mohlo stát. V té době jsem hodně pročítal tisk, kde se psalo o životě paní Slávky, o jejím domě, dědicech apod.Bylo mi ji líto, celý život pracovala a na konci ji chtěl někdo podvést.
Jsem rád za článek, který jste napsala a vše stručně a jasně v něm popsala, ještě nikdy jsem nic takového autentického o paní Slávce nečetl.
Vždycky, když navštivím Prahu, tak k domu U bílé boty zajdu a zavzpomínám na tak dobrou herečku.
Mějte se moc fajn, přeji pěkný slunný den a pěkné léto.
S pozdravem Kamil Barteska.

Dobrý den, právě čtu Vaši nejnovější knihu \"Vladimír Ráž- Po stopách krále Miroslava\", a moc se mi líbí. Vlastně jsem si knihu ani nekoupila- mám poněkud hluboko do kapsy- prostě jsem vyhrála v soutěži Magnesia Litera knihu a mohla si nějakou vybrat. Tak jsem si vybrala tu Vaši. Herecké vzpomínky máme s tatínkem moc rádi, tak abychom si početli oba. Mně je 45 let , bydlím na Domažlicku, mám manžela a dvě dospělé děti, osud je ke mně nějaký krutý- před třemi roky mi zemřela na rakovinu moje milovaná sestra, vloni na to samé maminka....A tak jsme s tatínkem zůstali z původní rodiny sami, a je to krutý. Knížky a příroda- to je to,co nás drží při životě, to nám dovolí , aspon na chvíli, zapomenout.....Jsme fakt velcí čtenáři, každý druhý pátek jezdím do Domažlic do knihovny- těším se tam jak malý dítě- je to pro mně svátek. Ještě jednou děkuji za Vaši knihu- je krásná. Znovu mi vrátila vzpomínky na Vánoce a Pyšnou princeznu- seděli jsme všichni čtyři u stolu, v kuchyni byl hic jak v pekle, a my byli štastný.....S pozdravem Petra Kadlecová

Paní Kovaříková,
se silným zaujetím čtu novinku-knížku o Vladimíru Rážovi. Koupil jsem si ji vlastně až na přání mé maminky(a tím pádem jsem promeškal autogramiádu), pro kterou je kniha vlastně určena a pro níž se četba memoárů o hercích a o jejich divadlech a o atmosféře jejich doby stala na stáří jedinou velikou radostí a ponaučením. Já jsem tak trochu(viz ta autogramiáda)lajdák, soustavně mnoho kultuře nevěnuji, ale musím Vám říct, že se mi vaše zmíněná kniha krásně čte! Nevěděl jsem, jak bude toto vzpomínání na velikého umělce, kdy už nemůže sám vyprávět uceleně právě o svém životě, vypadat. Musím ale moc a moc pochválit prostý a čistý - přitom však kompozičně hutný - sloh, nejsou to žádné glosy a útržky, odvíjí se v podstatně sepsaných kapitolách tak, jak šel život člověka-herce sám. Celé toto vzpomínání je pak navíc citlivé a solidní. Podává obrázek věrný o naplněném životě velikého herce a člověka Vladimíra Ráže.
Moc se ze čtení Vaší knížky těším, Vám za toto vyprávění patří můj dík. S úctou Tomáš Kráčmar.

Dobrý den, již několikrát jsem si četla Váš článek o Jiřině Petrovické a velice se mi líbí. Dle mého byla paní Petrovická výtečná herečka a mě by zajímalo, jaká byla i jako člověk. V knížce o Daně Medřické jsem se dočetla, že soudružka Petrovická si roli Matky přímo vydupala, a tak by mě zajímalo, co je na tom pravdy. Nevíte také, co ji vedlo k tomu, aby se vzdala divadla po Tartuffovi a jak trávila svůj čas bez něj? Také by mě zajímalo proč neměla žádné děti, když byla rodinný typ.
Sama hraji v ochotnickém divadle. O paní Petrovické jsem četla knížku a velice mě zaujala. Když jsem pak viděla záznam divadelní hry Matka, měla jsem husí kůži a byla uchvácena hereckým umem této dámy (pánská část byla taky vynikající) a je veliká škoda, že tak talentovaný člověk umřel v zapomění.
Děkuji a těším se na brzkou odpověď.
S pozdravem
T. Blažková, studentka 4. ročníku střední soukromé školy v Litomyšli

dobry den,
kym som zila v prahe, velmi vdacne som si po oba minule roky v lete kupila magazinovy special Vlasta Retro. z prahy som odisla a marne sa snazim na internete dopatrat, ci vysiel aj 3. rocnik, ktory by som si dala kupit kamaratke.
vysiel, prosim? :-)ak ano a prepasla som cas, kedy bol na novinovych stankoch, existuje sanca, ako sa k nemu dostat? cez online objednavku napr.
dakujem velmi za odpoved.
s pozdravom z bratislavy,
katka

Dobrý den dnes jsem si přečetla Váš článek o paní Mařence Brázdové a o Líčkově.Musím Vám z celého srdce poděkovat ten článek je opravdu nádherný.Znám celý příběh i osobně paní Mařenku je to naše sluníčko všichni ji říkáme tetička Mařenka ráda za ni jezdím.Dokáže vždy člověka dobít a zlepšit mu náladu za všech okolností.Moc Vám za ten článek děkuji S pozdravem a přáním krásného dne Petra Gollová

Milá paní Blanko, poznaly jsme se ve Večerníku, o kterém tak výstižně píšete v rubrice \"z mého života\". Nevím,zda si na mne pamatujete, působila jsem jako hospodářka redakce. Před 17 lety jste byla jedna z těch, které mi hodně pomohly vhodným slovem v nejtěžších chvílích mého života. To jen, abych se připomněla.
Jestli jsem si dobře poznamenala, tak příští týden slavíte narozeniny a to ne jen tak obyčejné narozeniny.Celou dobu sleduji Vaši redaktorskou i spisovatelskou cestu i zveřejněné novinky z Vašeho života. Přeji Vám při této příležitosti,aby se Vám dařilo ještě hodně toho napsat a v rodinném živodě hodně spokojenosti. Kociánová

Přeji Vám

Milá Blanko, my jsme se úplně napojily.... Včera, když jsem četla vaše moc krásné a vtipné stránky, prohlížela jsem si fotografie, váš zápisník...tak jsem si říkala, že vám musím POGRATULOVAT!!!!!!
Nejen k tomu výjimečnému zajímavému čtení, ale také k vaší úžasné rodině - krásným dcerám a i k vašemu muži, ze kterého září charisma... Tolik mě ta vaše rodina potěšila, že jsem vám to chtěla napsat.
Vaše Giovanna Roklová

Srdečně Vás zdravím paní Blanko,budu stručný,děkuji Vám za Vaše úžasné stránky,knihy a věci s tím spojené! Velikou radost jsem měl také,když jsem Vás spatřil ve Staroměstských novinách,se kterými tak rád a intenzivně spolupracuji. Přeji Vám mnoho úspěchů jak pracovních,tak osobních! Děkuji,s pozdravem Martin Cibulka,Brno...

Dobrý den přeji! Právě se probírám internetem a hledám kontakt na pana Zdenka Svěráka a narazím na Váš web. Pokud dovolíte, připadá mi Vaše stránka sympatická a rád bych Vám dal tip na jednu kulturní událost v ČR. Myslím, že krásu a dobrotu může ocenit každý - takže pro Vaši inspiraci tady to jest
http://www.shenyunperformingarts.org/
S pozdravem Milan Kajínek

Dobrý den Blanko,
srdečně Vás zvu na divadlo, kde jsem se podílela návrhy a realizací kostýmů. Účastnit se bude i slovenský autor Lubomír Feldek a další významní nositelé kultury. Představení se koná v pondělí 22. listopadu od 20 hodin, ale hodinu před tím předchází ochutnávka francouzských sýrů a vín. Pokud byste se chtěla zúčastnit, prosím, dejte mi vědět co nejdříve.
Pokud by Vám to vyšlo, budu převelice potěšena. Pěkné dny a vůbec všecko, Eliška Nová

Milá Blanko.
z podzimní a krásně vybarvené Provence bych s chtěla podělit o výbornou zprávu. Knížka Provence jako sen se čtenářům líbí, z čehož mám velkou radost. Z nakladatelství mi psali, že po více jak dvou tisích prodaných výtiscích se připravuje dotisk dalšího tisíce kusů na začátek prosince.
Mé díky za vaše sympatie pro mě i knihu, kterými jste jistě pomohla v její cestě ke čtenářům.Také vaší nové knížce držím palce a přeji krásný vstup do života!!!
Srdečně a jižně (i když teď schoulená u krbu) Lenka

Dobrý deň,
náhodou som narazil na Vašu stránku na internete. Veľmi sa mi páčia staré filmy, majú myšlienku a hlavne, každý starý film má myšlienku, čo sa o niektorých nových filmoch nedá povedať. Kde sa dá na Slovensku zohnať magazín Retro a Vaša kniha?
Zasielam Vám odkaz na zaujímavý YOUTUBE kanál :)

http://www.youtube.com/user/svrchovanecechy#p/p

S pozdravom Vlado zo Slovenska

Dobrý den,dneska jsem si vzpoměla na paní doktorku Brtníkovou, která mě učila v roce 1969-71 v Ústí nad Labem na sociálně právní škole.Celá třída děvčat jsme ji milovaly a její přednášky hltaly. Vždy přišla do třídy v klobouku a byla úžasnou dámou, pro kterou bychom skočily všechny do ohně. Pamatuju, jak jsme díky ní šly všechny darovat krev, ačkoliv třeba já jsem se bála injekce jak čert kříže. Ale co bych pro paní doktorku neudělala! Vyprávěla nám o svém muži, o svém životě, a my ji hltaly a měly moc rády.Pak jsem ráda četla její články ve Vlastě. A dneska jsem si přečetla, že v roce 2007 zemřela. Ano, souhlasím s Vámi, je u svého milovaného muže.

Halo paní Blanko,
čtu právě Vaše zážitky z Plavečáku a nedá mi to, abych Vám nenapsal pár
řádků na toto téma. Moje maminka tam byla totiž dlouhá léta jako
šatnářka. To bylo asi už i za té doby, kdy Vy jste tam chodila, možná,
že jste se s ní potkávala. Trochu zavalitější postavy a více méně
otevřené povahy, lidi se u ní rádi zastavovali na kus řeči, také mnoho
herců, mnozí tam chodili pravidelně. A tak jsme mnohokrát od ní slyšeli
různé historky, i pak ve Švýcarsku, když tam u nás vždy byla. Naši
kluci žadonili, babi, povídej nám o Plavečáku.

A ještě předtím, než ona tam začala, tam pracoval jako technik můj
kamarád Bedřich Pečenka A protože on bydlel nahoře na Vyšehradě hned
vedle fary, často tam chodil něco opravovat, klame mně paměť, že tehdá
(začátek 60. let) se tamní farář jmenoval Vlk? Později na Plavečáku
začal jako plavčík také můj bratranec Ivan Paroulek, dosti oblíbený u
žen svým krásně zvučným hlasem. Já jsem tam moc na koupání nechodil,
ale mnohdy, když jsem jel pozdě večer domů, měl jsem to okolo, zastavil
jsem tam, abych svezl maminku po službě. Zdeňko, honem to zabal, pan
syn je tady s autem, můžu se taky svézt? Končili v 10 večer, a měly to
do kopce domů na Doliny.
A když jsme chtěli, aby se mladší syn Radek naučil plavat, no přece máme
Plavečák. A bylo to při první lekci, babička měla službu na šatně a
slyšela hrozný rámus, holky něco se tam nahoře stalo. Letěla tam a tam
naštvaný Radek dělal dílo na celý bazén a utíkal s jekotem pryč, že ho
plavčík hází do vody a to on nechce. A už jsme ho na Plavečák nedostali.
Babička pak léta na to v legraci vzpomínala, takovou ostudu mi tam vnuk
udělal, teď se u plavčíků nesmím ukázat.
Po léta jsme od maminky poslouchal mnoho historek z Plavečáku a o lidech okolo, události radostné i strastné, byla toho vždy plná, jak už to bývá u lidí, kteří tou prací žijí. A tak, když někdo v rodině hovořil o svých starostech v práci a okolí, říkali jsme pak: \"Každý máme svůj Plavečák...\"
Z Thajska zdraví Jan Mrskoš

Paní Blanko, je to víc než 2 roky, když se mi ozval můj \"strýc\" Ivan Pilný a upozornil mě na to, že nějaká německá produkce natáčí film o mé babičce Anně Letenské, a že mne možná kontaktují. Bohužel situace je a byla taková jaká je, ale já žádný rodiný archiv nemám. Zůstalo jen pár \"děravých\" vzpomínek. Slíbila jsem strejdovi, jehož mamince prý jsem podobná, a kterého jsem víc než 50 let neviděla, že přijedeme za ním na chalupu na Šumavu... Jenže člověk míní a pán bůh mění. Letos někdy v květnu mi náhodou jedna bývalá kolegyně přeposlala asi váš článek, který ji poslala jiná bývalá kolegyně. Vzalo mě to moc za srdíčko a volala jsem strejdovi, že je to úžasné, ale jsou tam i nějaké podstatné chyby, a že přijedeme i se sestrou Evou na slíbenou návštěvu Šumavu i prohlédnout si uchované fotky. Dcera Dobromila si shodou okolností zpracovává počítačový rodokmen. Telefonická zpráva o strejdově úmrtí po dlouhodobé zákeřné nemoci mi podlomila kolena. Už nikdy neodsunu nabízenou ruku frází:\"Však ještě neumíráme...\" Omlouvám se za tu zpověď. Kdybyste potřebovala těch pár opravných \"děravých faktů\", prosím ozvěte se na mou mejlovou adresu. Mějte se hezky puszus

Zdravím paní Blanko, také já bych rád pro sebe a pro moji kolegyni v práci rád ještě někde sehnal dva výtisky Magazín VLASTA RETRO. Poradíte mi kde?
Vilém Šmidt - nakladatel.

Milá paní Blanko,
ráda bych si koupila magazín RETRO - nemohu ho ale sehnat,dá se objednat třeba přes internet???
Děkuji Iva

Milá paní Blanko, po dlouhé době jsem se podívala na Vaše stránky a tolik novinek...Nejdřív chci poděkovat za časopis Retro, možná by nebylo špatné udělat více časopisů věnovaných jednotlivým desetiletím...Jinak taky díky za zmínku o Věře Bromové, nedávno jsem našla ten starý článek o ní a zrovna jsem si říkala, jestli ještě žije...Mějte se K.