Blanka Matragi

Madam Blanka Blanka Matragi šije nádherné róby pro princezny v královských palácích a sama vypadá exotičtěji než mnohé z nich. Její manžel Makram je na ni hrdý a ve všem jí pomáhá. Co víc si může žena přát?

Je vůbec něco, co se vám ještě nesplnilo? Ptám se Blanky Matragi, které ve světě oslovují nejčastěji Madam Blanka, v jejím bytě na Vinohradech, do kterého s Makramem a svou pomocnicí Elvírou přijela jenom na pár dnů.

Dítě. Zatím jsme ho mít nemohli, i když jsme se o něj pokoušeli s pomocí všech možných prostředků. Ale ještě pořád věřím, že ho budeme mít, že tu energii někomu předáme.

Jste s Makramem už víc než 25 let a dokonce spolu denně pracujete. Nemáte někdy ponorkovou nemoc?

V každém vztahu je něco, ale my se skvěle doplňujeme. Já jsem Ryba, on Štír. Makram šéfuje firmě a já přináším nápady. Nechávám za sebou ohromnou spoušť a tu on urovná, utřídí. Když jsem začala s Míšou Zindelovou pracovat na knize, Makram otevřel archiv a já si z toho údivem sedla na zadek, protože jsem se tam nikdy nepodívala. Časopisy, fotky, návrhy, veškerá dokumentace – to všechno by bylo na vydání obrovské monografie…

Jste žena plná nápadů a fantazie, která se žene stále dopředu. Ale přitom vám asi pomáhá pevné zázemí.

Odmalička mi přezdívali Šéfka. Když mi bylo deset, dirigovala jsem stavbu našeho rodinného domu. Mám neustále nějaké vize, které toužím realizovat. Sedím třeba v letadle, něco mě napadne a já si to hned skicuju nebo aspoň heslovitě zapíšu. V tvorbě můžu mít určitý chaos, ale v životě potřebuju řád. Když vím, že všecko funguje – můj muž, pomocnice Elvíra, kuchařka Mary - jsem klidná.

Máte ještě nějaké neměnné rituály?

Denně vstávám v 6.30, pracujeme i v sobotu. Když přijedeme s Makramem do Čech na dovolenou, tak si dva dny hodinu přispíme a třetí den volám do skláren Igorovi Müllerovi, v kolik začneme vzorovat. A on mi říká: „V šest na place.“ Oznámím, že zítra vstáváme ve čtyři a přátelé, kteří jsou tady s námi, padají do mdlob a nechápou to. Sklo je ale moje další láska a můžu se mu věnovat jen v Čechách.

Což znamená jedině o dovolené. Umíte vůbec odpočívat?

Zrovna dnes ráno jsem volala mamince, které je čtyřiasedmdesát, a ona mi říká, že má o mě starost, protože moc pracuju. A já jí na to odpověděla: „Mami, kdybych nechtěla, tak sedím pod palmou a piju šampaňské! Já to dělám ráda, tak buď taky za mě ráda a vezmi si ode mě kus té energie.“ V sobotu za ní zajedu do Světlé…

Myslíte, že jste přemíru energie zdědila po ní?

Asi ano. Maminka byla vždycky všestranná. Váže krásně kytky, pletla a šila na nás. Ale od tatínka jsem také hodně čerpala. Byl sklář a učil broušení skla. Vždycky jsem ho ráda pozorovala, když si připravoval kresby motýlích křídel do práce.

Motýli vás zřejmě provázejí životem. Alespoň soudě podle toho, kolik jich tu máte na stole.

Všechny tyhle návrhy jsou určené pro mou podzimní pražskou přehlídku a výstavu. V Hollarově síni Obecního domu bude viset obrovský lustr z motýlů, který jsem vzorovala ve spolupráci s Preciosou. Už o něj projevila zájem jedna šejcha, princezna, která si ho chce dát do svého paláce. Motýli budou poletovat i na šatech…

Prý se na vašich modelech objeví také motivy podle malíře Františka Kupky.

Dostala jsem Národní cenu Františka Kupky jako ocenění od českých grafiků a to mě zavazuje. Začala jsem Kupkovo dílo studovat, kreslit si jeho kompozice, je to nesmírně inspirující. Představte si bílý šifon, který můžete proměnit v grafiku…

Světovou proslulost jste si získala i svými nádhernými výšivkami.

A víte, že dostávám spoustu dopisů s dotazy, jestli nechci v Čechách založit svou školu, že by tam maminky a babičky posílaly své dcery? Není to úplná utopie. Ostatně, hned po revoluci jsem chtěla koupit podnik Styl, ale tahanice kolem toho mě otrávily. Není vyloučeno, že vychovám nějakou stážistku jako svou následovnici. A také bych ráda otevřela v Čechách stálou expozici, kde bych své práce mohla vystavovat. Vždyť jen ručně vyšitých návrhů mám na 2000.

Kolik žen pro vás v současné době vyšívá?

V mé dílně pracuje 8 až 12 žen. Některá otěhotní, jiná se vdá, je to v pohybu….Dávám práci i do jiných dílen, takže pro mě celkově vyšívá asi 30 lidí. Jsou mezi nimi Arménky, Palestinky, Syřanky i čisté Libanonky. Teď je u mě na stáži Katarína Karlíková ze Slovenska. Zrovna jsem se byla podívat na její klauzuru, samozřejmě s orientální tématikou. V minulosti u mě pracovaly střihačky ze Stylu, to byly skutečné zlaté české ručičky, odchované ještě paní Podolskou.

Vaše začátky v Libanonu nebyly jednoduché. Svůj salon jste otevírala v době občanské války. Jak to, že hned prosperoval?

I za války chtějí lidé žít, vdávat se, zakládat rodiny. Zprávu o otevření salonu tehdy odvysílaly všechny libanonské televizní stanice a vyzdvihly moji odvahu. Klientela se postupně nabalovala a pak jsem měla obrovské štěstí, když jsem se dostala dál, do královských rodin, žijících ve Spojených arabských emirátech.

Vzpomenete si, s jakými pocity jste poprvé vešla do královského paláce?

Když se mnou limuzína projela bránou paláce, ukrytého za vysokými, třímetrovými zdmi, a já najednou spatřila nádherné zahrady s jezírky a plameňáky, trémou jsem se úplně rozklepala. Měla jsem na sobě šifonovou halenu kombinovanou s béžovou kůží a šejchu to oblečení zaujalo a chtěla vědět, zda se šilo v mé dílně. Nikdo předtím se patrně v jejím paláci v kůži neobjevil. Musíte zaujmout – buď vás vezmou nebo ne. Šejcha byla těhotná a my jí šili těhotenské šaty. Dnes dělám pro její dceru a sestru. Nepotřebuji žádnou reklamu. Stačí, když si služebnictvo z jednoho paláce předá informaci s druhým…

Máte stále stejnou postavu jako na fotkách, které vyšly ještě před vaším odjezdem z Čech v roce 1980.

Představte si, že jsem tehdy do Libanonu odjela skutečně s fotkami a výstřižky z Vlasty, Květů a Mladého světa, to byl můj book. A se základní anglickou slovní zásobou. Ale Libanon mě hrozně naučil. Kdekdo se tomu diví, ale v Libanonu žije 18 etnik a všichni jsou schopní mezi sebou komunikovat.

Ještě jste mi neřekla, co pro svou figuru děláte?

To je jednoduché, když nějaké to deko naberu, při prvním stresu ho zase sundám. Jinak pravidelně cvičím a pravidelně jím. Ráno začínám čerstvým džusem, ovocným salátem a bílým jogurtem s olivovým olejem a bagetkou. Libanonská kuchyně je nesmírně zdravá a chutná, jí se hodně ovoce a zeleniny, hlavně luštěnin.

Když byste měla říct, co je základem vašeho úspěchu, co by to bylo?

Schopnost komunikace, temperament, ochota dát do své práce všechno.

P.S.: K 25. výročí otevření Salonu Blanka haute couture v Bejrútu se letos v září uskuteční módní show a výstava v pražském Obecním domě, která představí ty nejlepší realizované návrhy z dílny Blanky Matragi.

Vizitka

Blanka Matragi, dívčím jménem Kyselová, se narodila 20.2. ve Světlé nad Sázavou. Vystudovala střední průmyslovou školu sklářskou a oděvní výtvarnictví na pražské UMPRUM. S Makramem Matragi, tehdy studentem pražské ČVUT, se seznámila v Praze a v roce 1980 s ním odjela do Libanonu. Získala mj. Evropskou cenu umění, Mezinárodní cenu Salvadora Dalího a také titul Významná česká žena ve světě.