Nacházíte se zde: Úvod Texty Další osobnosti Karel Zich

Karel Zich

20. 5. 2017

Ten kluk, co krev měl dravou


Písničku, jejíž text jsem si půjčila do titulku i do článku, kdysi složil Karel Zich a otextoval ji Zdeněk Borovec.

Ten kluk, co krev měl dravou

Písničku, jejíž text jsem si půjčila do titulku i do článku, kdysi složil Karel Zich a otextoval ji Zdeněk Borovec.

Karla Zicha dobře znal, protože ho přesně vystihuje. Věčný kluk, který chtěl být šťastný, ale chtěl dělat šťastné i všechny své blízké, už tu není pět let. Přitom by se 10. června dožil teprve šedesátky.

Úžasná dynastie

Karel Zich pocházel z rodiny, podle níž by se mohla napsat česká Sága rodu Forsythů. Tak moc je zajímavá. Karlova sestra Marie Bořek Dohalská mi ji alespoň ve stručnosti objasňuje: "Nedávno mi jeden historik řekl, že se za svůj život nesetkal s tím, aby se pět rodin takhle znalo, navíc přes vědu, hudbu a výtvarné umění. Jde o rodiny Palečkových, Moravcových, Wuršrových, Dohalských a Zichových. Kromě toho tu existovala úzká vazba s rodinou T. G. Masaryka. Moje prababička z matčiny strany Klotylda, která se vdala za matematika Františka Wuršra, ukrývala za první světové války ve svém penzionátu Krásnohorská v České Kubici Charlottu a Alici Masarykovy. Její dcera Libuška si vzala za muže violistu Karla Moravce, jenž byl členem Ševčíkova-Lhotského kvarteta, a jelikož přátelství s Masarykovými pokračovalo, stalo se kvarteto vítaným hostem na Hradě, v Lánech i v letním prezidentském sídle v Topolčiankách."

Wuršrovi byli svědomitými mecenáši umění - financovali například malbu kulis v plzeňském divadle, kterou zadali u takových umělců jako byli František Ženíšek, Josef Ullmann, Karel Špillar a Antonín Hudeček. Do penzionátu Krásnohorská za nimi jezdili také bratři Emil a Karel Burianovi a Wuršr se stal dokonce kmotrem Emilova syna, pozdějšího významného divadelníka, E. F. Buriana - proto to "F" v jeho jménu!

A co se týče větve zpěvákova tatínka, matematika a logika Otakara Zicha? "Tak ta je také spjata s domažlickým krajem. Tady totiž kdysi začal učit náš dědeček Otakar Zich, pozdější profesor estetiky na Karlově univerzitě. I pro něj byl penzion osudovým místem setkání s jeho budoucí ženou, tedy naší babičkou Marií Palečkovou, jinak též náčelnicí domažlického Sokola. Palečkové rovněž zasáhli do dějin české kultury: prastrýc našeho tatínka byl basista Josef Paleček, který se stal historicky prvním Kecalem ve Smetanově Prodané nevěstě.

Velkými přáteli prababičky Klotyldy byla také stará šlechtická rodina Dohalských. Wuršrovi a Dohalští se znali dokonce už od počátku 19. století! A osud tomu zachtěl, že jednoho z potomků Dohalských, Václava, jsem si později vzala za muže.“

Byla jedna vila

V roce 1924 postavil dědeček Otakar Zich s pomocí státní subvence a také díky penězům svých milujících sester, řídících učitelek Boženy a Máni, vilu na Korunní třídě, později přejmenované na Šrobárovu ulici v těsné blízkosti podobné vily bratří Čapků. Sem si o dvanáct let později přivedl jeho syn Otakar manželku Miladu, za svobodna Moravcovou, a tady se také narodili postupně tři sourozenci Zichovi: Marie, Otakar a Karel.

Marie, které se v rodině neřeklo jinak než Oťulka (Karel zase dostal celoživotní přezdívku Kulíšek) stejně jako všichni sourozenci prošla řádným hudebním vzděláním, hrála na klavír, ale trpěla velkou trému. Raději se proto začala zajímala o zpěv teoreticky a nakonec ji to dovedlo až k oboru francouzské fonetiky, které se věnuje jako profesorka na filozofické  a pedagogické fakultě Univerzity Karlovy dodnes. „Bez muziky jsem ale nikdy nemohla žít, a tak jsem také od počátku sledovala kariéru svého bratra.“

Vinohradská vila se stala významným společenským centrem, kde se každý týden hrála komorní muzika, kam přicházeli na návštěvu výtvarníci, hudebníci i vědci - za všechny jmenujme alespoň profesora Jana Patočku. Za války tu měl v úschově svou knihovnu po otci Janu Kubelíkovi dirigent Rafael Kubelík, který svědčil manželům Zichovým na svatbě a k té příležitosti jim složil kvartet. Dodnes ho rodina uchovává v kožených deskách a domnívá se, že ho ještě nikdy nikdo nehrál.

"Nejvíc společenská byla naše maminka Milada. Ta také nesměla chybět na žádném koncertě, na žádné události, a to až do svých devadesáti let. Zemřela v roce 2003 - pouhý rok před odchodem Karla," dodává Marie Bořek Dohalská.

Český Elvis

V padesátých letech mezi tóny vážné hudby pronikl do vinohradské vily rokenrol a Elvis Presley. Karel Zich s nadšením poslouchal rádio Luxemburg a nahrával si všechny ty „zakázané“ písničky na magnetofon Sonet duo. Záhy se pro tuhle naprosto odlišnou muziku nadchli sourozenci i rodiče. Karel měl šanci stát se českým Elvisem - podobal se mu barvou hlasu, technikou a švihem, navíc výborně vypadal, hrál skvěle na kytaru, cítil rytmus... V roce 1965 založil s kamarády ze školy s Michalem Prokopem a Ivanem Trnkou kapelu Framus a začal skládat písničky. Významné pro něj bylo o čtyři roky později setkání s Jiřím Tichotou a jeho Spirituál kvintetem. "Bylo to během studentské stávky na filozofické fakultě, kde jsem tehdy učil jako asistent na katedře muzikologie. Při oné stávce, kterou chtěli studenti upozornit na zhoršující se politickou situaci v zemi, jsme byli přes noc zavření na fakultě, a tak jsem s sebou vzal kytaru pro zkrácení dlouhé chvíle. Přisedl si ke mně mládenec a požádal mě, jestli by si mohl kytaru půjčit. Začal hrát a zpívat rokenrol a v tu chvíli jsem věděl, že mám před sebou velký talent. Nabídl jsem mu, jestli by si s námi nechtěl zahrát ve Spirituál kvintetu a on souhlasil. A tak začala naše první spolupráce. Hned, když jsme se poprvé sešli, upozornil nás poctivě na to, že má i své osobní plány, že by chtěl v budoucnu zkusit sólovou dráhu. Zakrátko jsme si vytvořili dobré zázemí, po roce jsme natáčeli album. Jmenovalo se Písně amerického západu, a Karel tam měl vůbec prvně ve svém životě své vlastní, velmi úspěšné, nahrávky,“ vzpomíná Jiří Tichota.

Po krátkém hostování v Divadle Na zábradlí dostal soubor nabídku vystupovat v divadélku Atelier ve Spálené ulici (dnešní Ypsilonce), kde se Karel seznámil se svou první ženou Natašou. Tam se také objevili první „zvědové“ z branže, kteří si Karla otipovali a vlastně ho pak svedli na sólovou dráhu.

Rychlá jízda

Rád řídil a miloval rychlou jízdu. Totéž se dá říci o celém jeho životě.

Řekli prý, dej si oddech

to chce vážnost, plán a cíl

život brát po třech schodech

kde za pár let bys byl

tak už přestaň věčně lítat.

Karel Zich bral život skutečně po třech schodech. Když zrovna nekoncertoval se Spirituály nebo jako sólista, snažil se věnovat rodině. Z manželství s Natašou se mu narodila Adéla a Karel. Kvůli dětem setrval v manželství i v době, kdy už se znal s Janou, ženou, která ho okouzlila při náhodném setkání během koncertování na Moravě už v roce 1984. Vzal si ji ovšem až mnohem později, v roce 2002. Na svém tempu Karel Zich nic neměnil ani po padesátce. Nejen, že začal nový život, ale naplno dál koncertoval i sportoval - hrál tenis, jezdil na kole, plaval. S Janou objevil nový sport - potápění. "Korálové útesy v Karibiku, noční ponory, to bylo asi to nejkrásnější, co jsem kdy zažil," svěřil se zpěvák v jednom z rozhovorů. V červenci 2004 se s manželkou vypravil za novými podmořskými zážitky na Korsiku, kde v úterý 13. července došlo k osudnému ponoru.

"Byli jsme v hloubce asi dvaceti metrů, když náhle zesílil hladinový proud, který nás odnášel dál od lodi. Jinak výstup proběhl naprosto standardně. Karel Zich byl na hladině v absolutně normálním stavu, nepanikařil," vzpomínal potápěč Radomil Hertl, který byl v osudných chvílích Zichovi nablízku. Zničehonic však  upadl do bezvědomí. "Ještě na hladině jsme mu dávali dýchání z úst do úst a asi po 15 minutách jsme ho vytáhli na loď. Tam absolvoval resuscitaci. Pak přiletěla vrtulníkem záchranná služba i s lékařkou, která asi hodinu a čtvrt po nehodě konstatovala smrt. Vrtulník dopravil Karla i s námi do Porto Vecchia, kde zkoumali příčinu úmrtí". Karla Zicha zřejmě zradilo nemocné srdce, a to pouhých 33 dnů po jeho pětapadesátých narozeninách.

Ten kluk, co krev měl dravou

proti zdem se řítil hlavou

ten kluk teď slavný pohřeb má...

Ohlédnutí

Zpěvák, kytarista a skladatel Karel Zich se narodil 10.6.1949 v Praze. Studoval kompozici na Státní konzervatoři v Praze a estetiku a sociologii na Karlově univerzitě (doktorát filozofie). V letech 1964-5 působil ve skupině Framus, 1968-73 byl členem Spirituál kvintetu (kam se vrátil opět v roce 1992). Od 1974 zpíval sólově, 1976 vydal svou první LP desku Dům č.5. Natočil na 50 singlů a 17 alb. Z jeho hitů: Alenka v říši divů, Paráda, Mosty (s L. Filipovou), Máš chuť majoránky. Byl dvakrát ženatý, má syna Karla (nyní studuje fakultu sociálních věd) a dceru Adélu (pracuje na ministerstvu kultury). Zemřel 13.7. 2004 při potápění na Korsice.


Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru