Marián Labuda: Jsem úkryt pro melodii

Marián Labuda hraje v novém filmu režiséra Vejdělka Roming

Jsem úkryt pro melodii

Marián Labuda má srdce básníka. Ať hraje řidiče Pávka, obchodníka Waldena nebo romského tatíka, vždycky do postavy vloží dávku poetična.

Se stejným smyslem pro poezii mi vysvětlil i původ svého jména. „Je složené z popěvku lalala a z „búdy“. Takže jsem vlastně takový úkryt pro melodii.“

Neskládáte náhodou také básně?

Samozřejmě, skládám průběžně, kdykoli mě kopne múza. A můžu vám klidně zarecitovat: Tvoj pohĺad posobí na mňa uspokojúco, tvoj úsmev posobí na mňa utěšujúco, tvoje prsia posobí na mňa eliminujúco, tvoj zadok posobí na mňa utvrdzujúco, tvoje päty posobí na mňa utekajúco.

Tímhle způsobem jste zřejmě okouzloval něžné pohlaví…

To byla moje hlavní zbraň, já ani jinou neměl. Tak jako primáš hraje někomu na housle do ouška, já místo houslí „hudl“ ta krásná slova.

Předpokládám, že předvádět se před druhými vás bavilo odmalička.

Fascinovaly mě všechny postavičky, které jsem vídal u nás na vsi a rád jsem je předváděl. Už jako úplně malý jsem v kuchyni u převrácené stoličky kázal jako pan farář. Vášnivě rád jsem také ministroval, to byla moje první kostýmová role.

Není divu, že jako kluk z venkova jste tak skvěle zahrál řidiče Pávka ve filmu Vesničko má, středisková.

Vděčím osudu a bohu, že jsem mohl pracovat s panem Menzlem. Znali jsme se spolu už od roku 1970, kdy naše Divadlo Na korze hostovalo v Činoherním klubu. Ve Vesničce jsem se pak s mnoha kolegy z tohoto divadla setkal – s Petrem Čepkem, Libuškou Šafránkovou, Mílou Štibichem…

Scénárista Zdeněk Svěrák měl původně jinou představu o hlavním protagonistovi, ale nakonec jste ho svým výkonem přesvědčil. A jak to bylo u vašeho nového filmu Roming? Také tam do obsazení mluvil scénárista?

Tam do toho sice scénárista nevstupoval, ale na začátku také vznikly pochyby. Režisér Vejdělek vybíral z více možností. Když mě pozval na casting, myslel jsem, že je to na roli cikánského krále Somáliho. On ale myslel na tatínka Romana a na toho jsem nebyl připravený. Text jsem se na místě odmítl naučit a doporučil jsem mu, aby se na mě podíval ve filmu Záhrada. On mi řekl, že ze mě chce dostat novou hereckou strunu, což jsem mu pak na place každý den připomínal: „Tak na jakou strunu budeme hrát dnes?“

Nakonec jste si tedy poněkud netypického cikánského tatínka zahrál. Vaším partnerem ve filmu je Bolek Polívka. Prý na vás byl jistou dobu během natáčení uražený?

Už kdysi jsem Bolkovi řekl, že je Lendl československého divadla – stejně slavný, zvyklý na absolutní úspěch. Během natáčení jsme se předváděli před romskými kolegy neherci, a když se mi někdy povedlo je rozveselit o trošičku víc než Bolek, tak se urazil, ale zase ho to brzy přešlo. Za ty dva měsíce, co jsme byli spolu, jsme si povykládali všechno od dětství až po současnost. Oba naši tatíci měli jako živnostníci podobný osud, i to nás spojuje.

Ve volných chvílích jste prý Bolkovi přehrával své monodrama o Tisovi.

Ano, to je pravda. Bolek nemá čas chodit do divadla, a tak mě požádal, abych mu Tisa zahrál. Uvědomil jsem si, že v současné době, kdy je tolik boháčů, bych si mohl otevřít živnost a s kufříkem chodit hrát představení k podnikatelům, kteří by si mě pozvali. Pro Bolka jsem ale hrál zadarmo.

V Romingu je spousta romských neherců. Jak se vám s nimi spolupracovalo?

Oni jsou nesmírně hraví, spontánní, autentičtí. Když komparsista Rom měl říct nějakou větu, tak byl přirozenější než studovaný herec. Myslím, že ve všech filmech by v komparsu měli hrát Cikáni.

Vy jste na ně zvyklý odmalička, vyrůstal jste v jejich blízkosti.

Blízko nás byla cikánská osada a já obdivoval, jak měli Cikáni rozdělené profese. Někteří kovali koně, jiní vyráběli necky. Z poražených topolů vydlabali koryta, posadili do nich malá cikáňata a spustili je na vodu...Dobré, vodotěsné koryto bylo na vsi symbolem prosperity.

Ve filmu řešíte svůj vztah se synem. Vzpomněl jste si během natáčení na to, jak vychovávali rodiče vás?

U nás byla největší autoritou maminka. Vedla všechno dění v naší rodině. Tatínek byl jako její další dítě, které se jen náhodou stalo naším otcem…

Sám máte dva syny. Předpokládám, že o jejich výchovu se také starala hlavně vaše žena.

Ono je to těžké. Tatínek bývá míň doma než maminka, a tak nehlídá, jestli mají děti napsané úkoly a vyčištěné zuby. Jejich výchovu si většinou tak nevychutná. Zato u vnoučat je to pak něco úplně jiného…

Kolik jich máte?

Čtyři, tři kluky a jednu holku. Nejstaršímu je dvanáct, dalšímu šest, tři roky a nejmladší je čerstvá holčička. Teď už se konečně můžu přestat dvořit děvčatům, když se mi narodilo vlastní děvče.

Byl jste tedy spíš takový ten víkendový tatínek?

Když jsem měl čas, vyráželi jsme do Tater, nebo k moři pod stan…prožili jsme krásné chvíle. Klukům jsem vykládal svoje verze pohádek, ale nejlíp se mi to daří teď s nejstarším vnukem. Erik se vždycky těší, až u nás bude spát, že mu budu vyprávět příběhy o nás dvou.

Zdědil některý z vnuků vaše herecké geny?

Určitě Riško, Richard od mého mladšího syna Mariána, Maja, který je také herec. Jednou jsem s Majem dokonce hrál na scéně, byl jsem jen takový jeho nahrávač a dost jsem za něj trpěl. Takový je život…Nedávno jsme se ocitli v televizi v jakémsi charitativním pořadu všichni tři – i s Riškem. Zpíval jsem s nimi písničku a vnuk nás stále odháněl, abychom nebyli v záběru s ním. Tak ten má předpoklad se prosadit.

V kinech ještě stále běží Menzelův film Obsluhoval jsem anglického krále. Hrajete v něm bohatého obchodníka Waldena, který si s láskou rozkládá po zemi své bankovky. Máte je také tak rád?

Že bych si je zrovna rozkládal po podlaze, to se říct nedá, ale nemám rád to jejich vybírání z banky. Radši je tam ukládám.

Ale nezapřete, že jste podobně jako pan Walden požitkář a rád jíte.¨

Jídlo mám rád hlavně po ránu, když se probudím úplně hladový. Kdysi jsem se divil, když můj mladší syn řekl, že má ze všech jídel nejraději snídani. Dnes s ním souhlasím. Podle mě nejrafinovanější vynález je švédský stůl, to je ten pravý způsob, jak dobře posnídat.

Režisér Menzel řekl, že už jste takový jeho maskot, kterého obsazuje do každého svého filmu. Myslíte, že k tomu dospěje i režisér Vejdělek?

S Jirkou Menzelem se známe spoustu let, kdežto s panem Vejdělkem jsme na začátku. Ale jestli chce objevovat ještě další moje struny, nezbývá mu, než mi nabízet nové a nové role.

Boxík:

Co o něm možná ještě nevíte

* Marián Labuda se narodil 28.10.1944 ve vesničce Hontianské Nemce

* Je ženatý s tanečnicí Věrou, s níž má dva syny Marka (1972) a Mariána (1974)

* Známe ho z filmů Vesničko má, středisková, Král Ubu, Lotrando a Zubejda, Obsluhoval jsem anglického krále; za vedlejší roli ve filmu Záhrada dostal v roce 1996 Českého lva

* V současné době hraje v bratislavské Aréně monodrama Tiso, v Čechách ho můžete vidět v inscenaci Krejčovský salon