Nacházíte se zde: Úvod Texty Herci Milena Dvorská

Milena Dvorská

20. 5. 2017 Fotek 2

Chyběla mi ctižádost


Všichni ji znají jako upřímnou Marušku z pohádky Byl jednou jeden král, která trvá na tom, že svého otce miluje jako sůl. Na svých názorech lpěla Milena Dvorská i ve svém soukromém životě.

Chyběla mi ctižádost

Všichni ji znají jako upřímnou Marušku z pohádky Byl jednou jeden král, která trvá na tom, že svého otce miluje jako sůl. Na svých názorech lpěla Milena Dvorská i ve svém soukromém životě.

Mnohokrát kvůli tomu „narazila“. Josef Větrovec, ředitel Divadla E.F.Buriana, kde byla mnoho let v angažmá, si ji zval na kobereček. „Jednala jsem vždycky velmi emotivně. Bývalo by to chtělo chvilku vychladnout a svou reakci si rozmyslet. Ale já své názory řekla hned a samozřejmě se to vzápětí doneslo na patřičná místa. Jednou jsme zkoušeli u nás v divadle Večer tříkrálový s režisérem Janem  Kačerem. Byla sobota a já měla v hlavě jiné starosti. Kačer to na mě poznal a řekl: „Milena je naštvaná, že zkoušíme v sobotu. Chtěla by být asi na chatě.“ Já na to: „Na chatě ano, ale v jiné zemi.“ A už v pondělí jsem byla v ředitelně a Větrovec se zlobil: „Co to děláš, proč to říkáš? Víš, že z toho můžu mít nepříjemnosti – a kvůli tobě?“ Psala se sedmdesátá léta…

Osudové setkání

Milena dlouho nevěděla, čím by vlastně chtěla být. Možná operní zpěvačkou…Vždycky v sobotu jí babička Žofinka při koupání zpívala árii z Rusalky. „Byla to prostá žena, ale na mě působila jako vznešená osoba. Myslím, že mi mohlo být tak deset roků, když mě svým zpěvem takhle uchvátila.“ Po měšťance se tedy přihlásila na pražskou konzervatoř, obor operní zpěv. Jaké bylo ale její překvapení, když jí komise sdělila: „Jděte domů, holčičko. Jste ještě příliš mladá.“

Do Prostějova, kde Milena vyrůstala, přijel v srpnu 1953 orchestr Karla Vlacha a také Jan Werich s dcerou Janou. Hráli úryvek z Divotvorného hrnce. Milena vzala svůj památník a šla si po představení k panu Werichovi pro podpis. A on se jí zeptal: „Poslouchej, nechtěla bys hrát ve filmu?“ Jana Werichová si pak zapsala Milenino jméno a adresu, jenže…pak papírek kdesi vytratila. Dívka, která nevěřila, že to Werich mohl myslet vážně (zřejmě už tehdy si všiml, jak krásné má oči), byla nakonec složitě vypátrána a pozvána do filmových ateliérů. „Oblékli mě do princeznovských šatů, shodou okolností těch, ve kterých hrála Alena Vránová v Pyšné princezně a měla jsem předvést jednu scénu z pohádky…“ Týden před Štědrým dnem 1953 přišel do Prostějova telegram, že je Milena vybraná. Rodiče jí ho dali pod stromeček…   

Přátelství s herečkami

Když se pohádka dotočila, vrátila se do Prostějova, ale ne na dlouho. Režisér Bořivoj Zeman jí dal opět příležitost – zahrát si Věrku Matouškovou v Andělu na horách. Při natáčení se ona, šestnáctiletá, sblížila s pětatřicetiletou Stellou Zázvorkovou. Jednou si šly spolu zasáňkovat a narazily do stromu. Stella z toho měla zlomeninu. Bydlely spolu v hotelu v jednom pokoji a povídaly si… Po letech, když paní Zázvorkové zemřela dcera a Milena měla zrovna také životní trable, jí Stella nabídla, že u ní může nějaký čas bydlet...

Další Mileninou dobrou vílou se stala Vlasta Fabianová. Připravovala ji na zkoušky na DAMU. „Milovala jsem ji, jenže člověk dělá ve svém životě velké chyby. Když dostala jako nestranička zákaz učit - dokonce ji tehdy ani nepustili do třídy pro její věci - měla jsem za ní zajít a dát jí najevo, že si jí vážím. Jenže člověk si říká, že nebude zbytečně obtěžovat…Je to hloupost.“ Milena nikdy nedávala své city okatě najevo. V době, kdy za paní Vlastou jezdila na konzultace, jí pokládala za dveře květiny – tajně. Nikdy se herečka nedozvěděla, od koho jsou…

Když Milena nastoupila do angažmá v Divadle E.F.Buriana, setkala se s další osobností – Slávkou Budínovou. Ačkoli se o ní říkalo, že je poměrně nepřístupná, v případě Mileny se zachovala jako skutečná přítelkyně. „Neměla jsem v Praze byt a Slávka mě nechávala přespávat u ní v podnájmu v jedné posteli! Měla ke mně ohromně srdečný vztah. Zvala mě na polívku nebo na dvě deci.Byly jsme ale zcela rozdílné povahy. Slávka, když za něčím šla, tak byla ohromně cílevědomá a ctižádostivá, tahle vlastnost mi chyběla.“

Svobodná matka

V devatenácti potkala Milena první velkou lásku. Byl to spolužák na DAMU Orfei Cokov z Bulharska, který v Čechách studoval režii. Jejich vztah trval pět let. Orfei se po dlouhém váhání vrátil domů; pořád si ale psali a jednoho dne se Milena rozhodla, že se za ním vypraví na návštěvu. „Dokud jsme plánovali společnou budoucnost, nepřišla jsem do jiného stavu. Až teď, když jsem vlastně věděla, že zůstanu sama, jsem otěhotněla.“ 23.února 1963 se Mileně narodila dcera Lucie.

Už po třech měsících se vrátila zpátky do divadla a dceru nechala u svých rodičů v Prostějově. Dodnes ji to trápí a domnívá se, že právě tohle – byť jen dočasné – odložení dítěte mohlo v budoucnosti způsobit, že se s dcerou odcizily. O tom, že si Lucie později našla partnera, který si dal jméno Parsifal, založil vlastní sektu a že i s jejich dětmi zmizeli kdesi v zahraničí, už se toho napsalo dost. Milena se k tomu nechce vracet – jen fotka postavená u ní doma na krbu vypovídá, že se se ztrátou dcery a s pocitem, že už zřejmě nikdy neuvidí svá vnoučata, nemůže zcela smířit.

V roce 1964 se v poetické vinárně Viola Milena potkala se svým budoucím manželem Josefem Krausem, tehdy studentem architektury. O tom, že to bylo setkání šťastné, svědčí fakt, že vztah jim vydržel dodnes. K Lucince později přibyl sourozenec – Jakub, dnes kameraman. Od něj má herečka vnučku Anetku.         

Nejšťastnější a nejtěžší okamžiky

„Člověk je nejšťastnější, když čeká potomka. To se mi podařilo dvakrát a bylo to pro mě nádherné. Radostné bylo i vytváření společného domova. Také byl člověk mladej a pořád věřil, že má všechno před sebou. Šťastná jsem určitě byla v Divadle Za branou, kde jsem měla možnost hrát od roku 1970 do jeho zrušení a potom znovu, když bylo v 90. letech na chvíli obnoveno. Velké role tam pro mě nebyly, ale to mi bylo úplně jedno. Spolupráce s režisérem Krejčou mě nesmírně povzbuzovala, bavilo mě, že ještě můžu něco objevovat a poznávat.“

Po listopadu 1989 si Milena prožila své nejtěžší období. Jednak přišla o stálé angažmá, když skončilo divadlo na Poříčí, jednak se trápila kvůli své dceři. Na čas přijala místo v dopisovém oddělení Kanceláře prezidenta republiky V roce 1997 dostala nabídku na roli vdovy Mastílkové v Tylově a Škroupově Fidlovačce, která otvírala znovuzrozené Divadlo na Fidlovačce. Za čas přišly další herecké příležitosti. V Troškově pohádce Z pekla štěstí si zahrála maminku hlavního představitele Honzy. Ostatně, pohádky přece byly její doména. Dodnes vzpomíná na natáčení filmu Jak se budí princezny, kde hrála královskou manželku Jiřímu Sovákovi a kde se znovu setkala s Vladimírem Menšíkem. Jejich první film vznikl přitom už v roce 1963 a jmenoval se Začít znova. Menšík v ně hrál muže, který o Milenu – mladou účetní Alenu – usiloval. Měl ji dokonce přepadnout a znásilnit. Jenže Milena byla právě těhotná, a tak si skvělý herec musel při násilnické scénce vystačit sám. „Takovou potupu, že namísto s kolegyní jsem se v posteli musel válet sám a znásilňovat matrace, bych nikomu nepřál,“ vyprávěl prý Menšík často pro pobavení ostatních.

 

Vizitka

Milena Dvorská se narodila 7.září 1938 v Prostějově. Maminka pracovala v oděvních závodech, tatínek byl úředník v prostějovské sladovně. Milena měla staršího bratra Evžena a mladší sestru Hanu. Po studiích na DAMU zakotvila v Praze, její nejdelší angažmá bylo v Divadle E.F.Buriana. Z jejích filmů: Byl jednou jeden král, Anděl na horách, Nejlepší ženská mého života, Vražda v hotelu Excelsior, Jak se budí princezny, Z pekla štěstí. Milena Dvorská zemřela 22. prosince 2009 v Praze.

 

 

Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru