Kostýmy z Vinohradského divadla

Navštívili jsme Vinohradské divadlo

Vilma Mottlová s láskou pečuje o dámskou garderóbu Vinohradského divadla

Příběhy slavných kostýmů

Hrály služky i kněžny, sklízely aplaus publika a teď jejich šaty visí ve skladu dámských kostýmů. Všechny herečky Vinohradského divadla prošly pod rukama Vilemíny Mottlové.

„Všechno jsou to moje holky,“ říká láskyplně a má nač vzpomínat. V divadle totiž pracuje 53 let a je jí o rovných 30 let víc. Vilemínu Mottlovou herečky oslovují Vilmo, Vilmičko, Jiřina Jirásková také Viluško nebo Vilémo a Daniela Kolářová jí občas říká Dvacítka (to proto, že je stále duchem mladá).

Jako v Jiříkově vidění

Do Vinohradského divadla nastoupila Vilma, která pochází z valašských Velkých Karlovic, původně na měsíční záskok za garderobiérku, která si zlomila nohu. „Byla jsem jako v Jiříkově vidění. Do té doby jsem nikdy v divadle nebyla a najednou jsem se ocitla rovnou mezi hvězdami,“ říká s úsměvem. Sešla se tu tehdy s mladinkou Jiřinou Jiráskovou, Ninou Popelíkovou, Antonií Hegerlíkovou, Vlastou Chramostovou, Pepíčkem Bláhou….

Divadlo se stalo její záchranou. Díky krásné práci v něm překonala rozvod s manželem, úmrtí syna…a dnes díky němu dobře zvládá stárnutí. Každé ráno přijíždí do práce už na půl šestou, vyšlape schody až do mansardy pod střechou, kde má útulnou kancelář a hlavně sklad dámských kostýmů, který spravuje. Nikde jinde nenajdete tak vzorný pořádek. Kostýmy jsou utříděné podle období – gotika, husitství, baroko, rokoko, renesance…a u každého umí Vilma říct, kdo v něm hrál. K tomu boty všech velikostí a stylů - od střevíčků na vysokých jehlách až po holínky a kozačky, většinou zhotovené přesně na míru, kabelky, deštníky a slunečníky, rukavičky a šperky.

Představení pro jeptišky

Paní Vilma se nikdy netajila se svou vírou. Ve skladu má malý ozdobený oltáříček a někdy se během dopoledne dojde pomodlit za hříšné herecké duše do kostela sv. Ludmily, který stojí hned před divadlem. Navíc jedna z jejích sester se stala jeptiškou. „Bylo to hodně dávno, to ještě byla v divadle ulička uprostřed, když jsem zašla na ředitelství a požádala o patnáct vstupenek pro jeptišky na představení o Johance z Arku. Chtěla jsem je zaplatit, ale věnovali mi je zadarmo. O přestávce jsem je vedla ke Karolínce Slunéčkové, která hrála Johanku. Nejdřív se ale musí projít přes pánské šatny a uprostřed měl šatnu Jiří Vala. Jak ho jeptišky zahlédly, naklusaly k němu a ony byl v rozpacích, že je jen v trenýrkách. „Nic si z toho nedělejte, my, když vidíme chlapa, tak jedině nahýho,“ řekla jedna z nich. Všechny totiž pracovaly ve znojemské nemocnici.“
Několikrát se Vilma ocitla i na jevišti jako „roští“, ale jistější se rozhodně cítila za oponou než před ní. Vždycky byla ráda, když ji herečky pochválily za čistě vyprané, naškrobené, navoněné a nažehlené oblečení, které mnoho let prala dokonce na valše. Dodnes ho nejraději suší na terase, která vznikla z části střechy divadla. My jsme této plochy využili k nafocení několika šatů, k nimž nám paní Vilma řekla i jejich příběh.

O každém představení si vede podrobné poznámky. Stačí říct třeba Kočka na rozpálené plechové střeše, rok 1966 a hned se dozvíte, že tam tehdy například Karolína Slunéčková měla na sobě: šaty zelené, hedvábné, zdobené korálky, kombiné černé, čistě hedvábné, korzet bílý, šaty bílé vlněné, plášť černý krajkový s volány, lodičky černé, dva prsteny, dva náramky, štrasové punčochy, náušnice štrasové a náramky tepané….

Příští rok oslaví Vinohradské divadlo sté narozeniny. Paní Vilma by si na ně ještě ráda ve svém skladu kostýmů počkala. Ostatně jednou o ní někdo prohlásil: „Ředitelé odcházejí, Mottlová zůstává.“

1. Slušivý unikát
   Volánové šaty z organzy patří k nejstarším unikátům Vinohradského divadla. Poprvé je měla na sobě Nataša Gollová v inscenaci Sestřenice Běty v roce 1936! O 10 let později se uplatnily podruhé ve hře Zdravý nemocný a tentokrát slušely Daně Medřické. A po dalších 40 letech, v roce 1986, je oblékla Hana Maciuchová během zájezdového představení???
2. Nejslavnější šaty
   Červené sametové šaty, které váží 15 kilogramů, měla na sobě poprvé Dagmar Veškrnová-Havlová 20.září 1995 na premiéře Královny Kristiny. Od té doby si je chce každý prohlédnout a drobná paní Viléma se s nimi pěkně nadře, když je vyndavá ze skříně… 
3.  Po milované Olince
   Karolíně Slunéčkové říkali v divadle všichni Olinko a paní Viléma ji měla vůbec nejradši. V oranžových šatech Olinka hrála v roce 1969 v legendárním Broukovi v hlavě (i dnes je to ve Vinohradském divadle jedno z nejnavštěvovanějších představení). Viléma stále schovává krabičku se šperky a talismany, které zbyly po Olince v jejím hereckém šuplíku, když před 23 lety zemřela. 
4.  Brokátová gotika
   Krémový a modrozelený brokát tvoří základ gotických šatů, v nichž hrála Annu z Frimburka v inscenaci Jiráskova Jana Husa Dana Medřická. Premiéru měla 17.5.1951. Byla to jediná sezona, kterou Dana v Divadle čs. armády, jak se scéna na Vinohradech tehdy jmenovala, působila. V září přešla do Městských divadlech pražských. 
5.  Ručně malované
   Jako Dorina v Moliérově Tartuffovi si zelenkavé ručně malované šaty oblékla Iva Janžurová v roce 1982. Členkou Vinohradského divadla byla 23 let, od roku 1988 hraje v Národním divadle.
6. Pláštěnka pro Jiřinu
   Jiřina Jirásková je na Vinohradech v angažmá od roku 1951, tedy ještě o něco déle než paní Vilma. Tyhle šaty s pláštěnkou patří k paní z Cypřišova, kterou v Nestroyově frašce Talisman hrála v roce 2002. Viděli jsme také šaty, které herečka nosila na začátku kariéry. Vešlo by se do nich jedině dítě.

Foto ROBERT TICHÝ