Kdo vynalezl PEXESO?

Jak se zrodila krásná česká hra pexeso?

Tak jako slovo ROBOT má svého autora Karla Čapka, populární společenská hra PEXESO má také svého otce Zdenka Prince. Na rozdíl od Čapka však o tomto muži zatím téměř nikdo neví.

Na Zdenka Prince mě upozornil jeho kamarád, fotograf Václav Fanta, který před lety přišel o zrak, a pan Princ mu dělá doprovod na různé akce a je mu morální oporou. „Víte, že Zdenek Princ vynalezl pexeso?“ Optal se mě Fanta a já musela přiznat, že nikoli.

Začalo to Švabinským

„Můj otec byl velice výtvarně nadaný a měl doporučení ke studiu na Vídeňské akademii. Jenže přišla první světová války, narukoval, na Sibiři se dostal do zajetí a domů se vrátil až v roce 1920 s legionáři. Stal se úředníkem a malování zůstalo alespoň jeho koníčkem. V lednu 1925 se mu narodil můj bratr, o deset let později já a nějaké geny jsme po něm zdědili,“ začal své vyprávění Zdenek Princ. Jako kluk ovšem propadl hlavně tenisu, který chodil hrát na kurty na Letnou. Kdy mu bylo šestnáct, všiml si výzvy závodu Česká mozaika, jenž měl dílny v blízkosti tenisových dvorců v Letohradské ulici. Hledali eléva, a tak se přihlásil. „V roce 1950, tedy v těch nejtemnějších dobách, jsem se dostal ke krásné práci, k tvorbě mozaiky Kristova křtu, kterou tam z barevných sklíček tisíce valérů tvořili malíři, sochaři a absolventi sklářské školy v Železném Brodě a korektury prováděl sám autor, mistr Max Švabinský.“ Tam někde se v hlavě Zdenka Prince zrodil nápad na první hru, které dal název Obrázková mozaika.

Závod míru se nevyvedl

Mezitím Zdenek Princ nastoupil ještě do zoologického oddělení Národního muzea, kde pomáhal sochaři Zdeňku Uchytilovi při rekonstrukcích prehistorických zvířat. „Podílel jsem se například na vzniku repliky vyhynulého pštrosa moa. A právě zde jsem získal první zkušenosti a obdiv k sochařině.“ Teprve poté se přihlásil na Vyšší školu uměleckého průmyslu. Tatínka totiž mezitím z kádrových důvodů v padesáti letech propustili z práce a Zdenek by bez posudků z praxe neměl šanci studovat. „Na škole jsem se věnoval hlavně plastice a seznámil jsem se s budoucím významným sochařem a mým celoživotním přítelem Josefem Nálepou, s nímž jsem soupeřil o nejlepší hodnocení.“ Zdenek měl na to, aby pokračoval na vysoké škole, ale cítil zodpovědnost za své rodiče, kteří na tom nebyli finančně dobře, a tak se rozhodl po povinné vojenské službě jít pracovat. Štěstí mu přálo, a dostal se jako výtvarný redaktor do propagace Čedoku. „Ještě se nesmělo téměř nikam jezdit, ale protože jsme dělali propagační výstavy o krásách naší vlasti, mohl jsem jezdit po světě a být tam vždy tak dlouho, dokud expozice neskončila.“ Odsud přešel v roce 1965 do účelového zařízení Made in…ČTK a krátce nato do nového nakladatelství Pressfoto. To už měl za sebou návrhy další hry na téma Závod míru, kterou mu ale podnik, kam nápad zaslal, bezostyšně ukradl a vydal bez jeho účasti.

Pekelně se soustřeď

„V Pressfotu mi nabídli, abych vymyslel nějakou hru, kterou by činnost nakladatelství odstartovala. Navrhl jsem Obrázkovou mozaiku, složenou z 32 obrázkových dvojic. Nápad se líbil, nikoli však název. V té době se právě konaly Liberecké výstavní trhy a na nich probíhala soutěž Pekelně se soustřeď, založená na principu odhalování dvojic totožných firemních značek. Jejím autorem byl scénárista Jaroslav Dietl, moderoval ji Karel Štědrý a s napětím ji tehdy sledovali diváci u televizních obrazovek. Šéf mi řekl, abych zavolal pana Dietla, zda by nám nedal souhlas k poskytnutí jeho názvu i pro naši hru. Pak se ale zalekl finanční částky, kterou bychom za to museli dát, a navrhl mi, ať vymyslím něco jednoslovného ve stylu lota nebo domina. Inspiroval jsem se tedy názvem Pekelně se soustřeď, vytvořil z něj zkratku a písmeno K vyměnil za X – tak vzniklo pexeso.“

První byli indiáni

Vůbec první pexeso, které Pressfoto v roce 1965 vydalo, mělo motivy tehdy nesmírně populárních mayovek. V roce 1964 se totiž v našich kinech objevil první film o Vinnetouovi a Old Shaterhandovi Poklad na Stříbrném jezeře a ČTK nestačila tisknout fotografie protagonistů, na něž se před sídlem agentury tvořily dlouhé fronty. „Požádal jsem Filmové studio Barrandov o poskytnutí fotografií a u akademického malíře Františka Sodomy jsem objednal doplňující kresby. Pexeso mělo obrovský úspěch, a tak brzy následovaly další série.“ O ochranu autorských práv tehdy požádal jménem Pressfota jeho šéf s tím, že ale se Zdenkem Princem uzavře smlouvu na pět let a ten bude dostávat procenta ze zisku. Jinak to prý tehdy udělat nešlo. To už mezi dětmi kolovalo pexeso dopravní a také pohádkové, tvořené nejpopulárnějšími postavičkami z večerníčků. S radostí ho hráli velcí i malí po celé republice.

Za svůj nápad musel platit

Nastala normalizace, změnilo se vedení Pressfota a to smlouvu na pexeso zpochybnilo. Svou roli sehrála osobní antipatie nového šéfa a typicky česká závist. Začaly soudní tahanice, které trvaly několik let. Zdenek Princ se nechtěl nechat připravit o svá práva, ale nakonec do sporů zasáhli tehdejší straničtí prominenti - a výsledek? Musel dokonce vrátit i všechny peníze, které od roku 1965 za hru získal. „Byla to pro mě hrozná situace. Tři roky jsem dostával jen minimální plat a peníze šly na splátku, vyměřenou soudem.“ Zdenek Princ na to dodnes vzpomíná s určitou hořkostí. Teprve po roce 1989 si zažádal o ochrannou známku, ale ačkoli každý rok vychrlí nejrůznější vydavatelství a firmy na 400 nových pexes, jen málokdo se na něj jako na majitele autorských práv obrátí. Možná i proto, že ani netuší, že někdo takový existuje. Zdenek Princ se s tím smířil, jen si přeje, aby byl příběh téhle krásně jednoduché „kartičkové“ hry uveden na pravou míru, což jsme právě učinili.

Zajímavosti kolem pexesa

* Prapůvod pexesa můžeme hledat v japonské hře kai awase. Hra se skládala až z 360 párů mušlí, které byly z vnitřní strany opracované, zdobené zlatem a malované. Dostat pár těchto mušlí bylo velkým dárkem. Dnes se již vyrábí spíše jako suvenýry a čítají jen 54 párů. 

* V České republice existuje Klub sběratelů pexes, který pořádá vzájemná setkání a také mistrovství ČR v pexesu. Na jeho webových stránkách http://www.pexesosberatel.cz/ najdete i odkazy na zajímavá pexesa a jejich obaly.