Divný den. Od 10 h byla projekce nového Hřebejkova filmu Medvídek pro novináře. Napsat jsem o něm ovšem musela dřív, než jsem ho zhlédla, a to není rozhodně ideální. Jste vlastně celou dobu v napětí, jak bude film vypadat doopravdy. Prozrazovat vám ho ale nebudu, trochu připomíná Manželské etudy Heleny Třeštíkové, jenže v hrané podobě. Ivan Trojan na konci filmu řekne větu, kterou si přidal sám a podle mě je to nejmoudřejší věta celého filmu: 'Nemusíme všechno pochopit, ale můžeme se pokusit to přijmout.'
Odpoledne jsem vrážela do různých bezdomovců a ztroskotanců, ale spíš to byli blázni, anebo předstírali žebráky. Když jsem se stejnou ulicí vracela o čtvrt hodiny zpět, nikdo z nich tam - včetně vozíčkáře, který tvrdil, že už tu 'stojí' druhý den - nebyl. Zlý sen...
P.S.: Rozhodně se vyhýbejte Florenci. U metra stojí v posledních dnech zástupci vždy několika firem, několika sdružení a každý po vás něco chce. Chytají za ruku, cpou vám do kabely parfém a pak za něj dodatečně vymáhají peníze. Tihle 'agenti s teplou vodou' jsou čím dál nepříjemnější a dotěrnější.
