V úterý večer jsem se v Galerii Evy Jandejskové potkala s Evou Dvořákovou, kytaristkou, samoukem, a také zpěvačkou či písničkářkou, jak chcete.
V úterý večer jsem se v Galerii Evy Jandejskové potkala s Evou Dvořákovou, kytaristkou, samoukem, a také zpěvačkou či písničkářkou, jak chcete. Bylo osvěžující poslouchat ji, jak zpívá - jen mi bylo líto, že na večer, ktrerý organizoval Vráťa Ebr, a kde jsem vyprávěla o svých knížkách spolu s kolegou Milošem Vaněčkem, přišlo málo lidí. Nechtělo se jim v té zimě a břečce, která panovala na chodnících. Eva Dvořáková ale vnesla do prostoru obrovskou poetiku textů, které jí píšou Aleš Novák, Jarmila Moosová, či Karla Krátká. Po skončení večera mi Eva vyprávěla, jak jí pomohli kamarádi a hlavně Honza Roušar, který s ní cvičil hru na kytaru, jak jí dodávali sebevědomí k prvním vystoupením, jichž se dopustila v poměrně "dospělém" věku. Díky přátelům dnes má i svou desku, jmenuje se Klika - a já si říkám, že ta ženská má fakt kliku. Tak až příště bude Eva Dvořáková někde hrát a zpívat, přijďte, i kdyby se venku všichni čerti ženili.
