Alena Plavcová je výborná novinářka. Navíc má to štěstí, že své rozhovory dělá pro magazín Lidových novin a na to slyší i ti, kteří by pro jiná periodika nemluvili.
Alena Plavcová je výborná novinářka. Navíc má to štěstí, že své rozhovory dělá pro magazín Lidových novin a na to slyší i ti, kteří by pro jiná periodika nemluvili. 33 svých rozhovorů nyní vydala knižně v nakladatelství Paseka pod názvem Slasti a neřesti.Jak se vlastně pozná dobrý rozhovor? ptala jsem se sama sebe při čtení několika z těch, které jsou v knize. Asi podle toho, že aniž by zpovídaného autorka jakkoli hodnotila, systémem otázek a správně zapsanými odpověďmi o něm odhalí víc, než on sám chtěl. Myslím, že to se stalo například u Jana Třísky. Výjimečné je i povídání se Soňou Červenou a Hanou Hegerovou - už proto, že dámy rozhovory dávaly vždycky jen sporadicky. Obě v nich odhalily svou věcnost, životní pragmatismus v nečekaně velkých dávkách. U neurochirurga Vladimíra Beneše jsem pragmatismus naopak očekávala, ale byl přitom zábavný. Vynikající je Ivan Miloš Havel a Ivan Klíma - tady platí pravidlo, že velké osobnosti nedělají problémy, naopak svými chytrými odpověďmi to novinářům usnadňují. Když redaktorka Plavcová končí rozhovor se spisovatelem Klímou poděkováním, on opáčí: "Ježíšmarjá, počkejte, vždyť jsme si vlastně ještě pořádně nepopovídali. O čem bychom tak ještě mohli...například jsme si nic neřekli o komárech (směje se)...." Tenhle moment bezprostřednosti, zaznamenaný pro čtenáře, je onou perličkou na dně.
