Nuselský most patří ke krajině mého dětství. Když jsme jako malá chodívala do parku Folimanka, v jehož zadní části tehdy ve starém omšelém domku ještě přebývala jakási cikánská rodinka a vše bylo tak trochu divoké a zpustlé, začaly se znenadání nad údolím vztyčovat hrůzostrašné nohy.
Nuselský most patří ke krajině mého dětství. Když jsme jako malá chodívala do parku Folimanka, v jehož zadní části tehdy ve starém omšelém domku ještě přebývala jakási cikánská rodinka a vše bylo tak trochu divoké a zpustlé, začaly se znenadání nad údolím vztyčovat hrůzostrašné nohy. Dnes, když na to koukám dávno dospělýma očima, obdivuju odvážnou architekturu mostu a nejvíc snad právě ty štíhlé nohy, které drží s podivuhodnou lehkostí celý ten kolos a ani se jim nepodlamují kolena.
Díky Šárce Hubičkové a Radku Váňovi, kteří právě vydali v Informačním centru ČKAIT krásnou publikaci Nuselský most, jsem si uvědomila, že mostu je právě 40 let. Záhy si to uvědomí i všichni, kdo navštíví jejich výstavu v Národním technickém muzeu, anebo alespoň webové stránky www.nuselskymost.cz
Nad dobovými fotografiemi jsem strávila pěkné chvilky. V Nuslích jsem měla kamarády - v Oldřišce i v Jaromírce a většina bydlela v poměrně nuzných bytech, navíc zažívala doslova před okny výstavbu mostu, a tehdy z toho nikdo neměl radost. Dnes si bez něj pražskou dopravu nelze představit....
