Pro divadlo Rokoko mám slabost. "Vyrostla jsem" na Helence Vondráčkové, Martě Kubišové a Václavovi Neckářovi, kteří byli v roce 1968 největšími hvězdami této malé scény na Václavském náměstí.
Pro divadlo Rokoko mám slabost. "Vyrostla jsem" na Helence Vondráčkové, Martě Kubišové a Václavovi Neckářovi, kteří byli v roce 1968 největšími hvězdami této malé scény na Václavském náměstí. Ale teprve mnohem později, když jsem mohla hovořit s Jaroslavou Panýrkovou, bývalou partnerkou Darka Vostřela, a také s jeho dcerami, s herečkou Jitkou Frantovou, Jitkou Zelenohorskou, Martou Kubišovou a dalšími pamětníky, jsem si začala skládat pyramidu, podle níž se tady v 60. letech zrodily zákony moderního českého šoubyznysu. To divadlo mělo ale řadu etap "před" a "po" této hvězdné éře a každá z nich je jinak zajímavá. Proto jsem uvítala iniciativu Městských divadel pražských, která se rozhodla ke 100 letům této scény (byť po válce řadu let proměněné ve skladiště) důstojně Rokoko připomenout. Výsledkem je sborník 100 let divadla Rokoko. Přispěli do něj teatrologové, historici, a fotografiemi mnohé archívy i jednotlivci. To vše je chvályhodné. Přesto mám pár připomínek. Jedna z nich se týká právě té různorodosti autorů a jejich přístupů. Zatímco Vladimír Just ve své stati, týkající se Rokoka v letech 1923-36, uvádí na pravou míru různé dezinformace včetně té, že v Rokoku v roce 1926 hořelo - a vysvětluje, že hořela Komedia Felixe de la Cámary o 150 metrů dál v Lucerně, a ne v roce 1926, ale až 1927, Pavel Bár o pár stránek dál mluví o renovaci Rokoka "po požáru v roce 1927". Čtenáři, vyber si. Druhá připomínka se týká fotek - mnohé jsou skutečné unikáty a jsou na nich zachyceny jedinečné osobnosti. proč ale byla zvolena tak střízlivá grafika s fotkami ne o moc většími než poštovní známky? Takhle postupují v médiích, kde snímky kradou z internetu, a nemohou s nimi patřičně pracovat, ale tady byly k dispozici originály. Věčná škoda, že se víc "neprodaly", když si o to přímo říkal i kvalitní papír. Třetí moje poznámka: komu je tato publikace určená? Myslím si, že není pro běžného čtenáře. Chybí mi tu živější publicistika, kterou mohly být kapitoly, připomínající jednotlivé tituly repertoáru příslušných umělců, doplněny. Tím spíš, že žije mnoho pamětníků, ať už herců či zpěváků, režisérů, fotografů a jistě i dalších pracovníků, kteří zažili nový zrod Rokoka v roce 1957. Tak snad při příštím jubileu....
