Možná to ode mě může znít trochu rouhačsky, ale já vlastně nevím, jestli jsem si nějakého prezidenta v našich dějinách až tak vážila. Samozřejmě tu byl "tatíček Masaryk", jak se mu přezdívalo - tak asi ano, byl jistě výjimečný.
Možná to ode mě může znít trochu rouhačsky, ale já vlastně nevím, jestli jsem si nějakého prezidenta v našich dějinách až tak vážila. Samozřejmě tu byl "tatíček Masaryk", jak se mu přezdívalo - tak asi ano, byl jistě výjimečný. Někdy ale zastávám názor našeho úžasného výtvarníka Adolfa Borna, který říká, že nebýt TGM, zůstali bychom v monarchii a možná by nedošlo ke všem dalším etapám našeho zvláštního vývoje. Nejsem historik a také knihu Českoslovenští prezidenti, která právě vyšla v nakladatelství Paseka, vnímám spíš pocitově. Za její hlavní úskalí považuji to, že ji vytvořil kolektiv autorů. Tak tomu bývá u odborných publikací často, jenže u této jsem očekávala, že bude jaksi víc populární. Prostě něco jako Kosatík. Ale tady se to úplně nepovedlo. Čtení to mohlo být rozhodně přitažlivější a v tomto smyslu za nejméně atraktivní a nejméně objevnou považuji závěrečnou kapitolu o Václavu Havlovi. nebylo v ní v podstatě nic nového. Jelikož znám skvělý vypravěčský styl a vědomosti historika Josefa Tomeše, nejvíc jsem se těšila na kapitolu o Emilu Háchovi. Jakoby ale podlehl celkovému tónu knihy a z atraktivnosti dat, která zná, hodně slevil. Hácha je přitom jeho téma! Za osobnost, která mi zatím zůstává nejvíc "utajená" ve smyslu rozkrytí, pak považuji Gustáva Husáka. Navzdory tomu, že jsem celou jeho éru už zažila ve věku, kdy jsem ho registrovala včetně jeho produbčekovských proměn až po rezignaci v roce 1989, nebo snad právě proto, bych si o něm ještě chtěla přečíst něco skutečně důkladného, i když text Zdenka Doskočila považuji za nejdůkladnější (a byl mu také v knize dán největší prostor). Všimla jsem si na internetu, že Husákova monografie má vyjít ještě letos na jaře, tak si ji rozhodně nenechám ujít.
