Pokaždé, když začíná prosinec a blíží se narozeniny Arnošta Lustiga, nějak se mi ten skvělej chlap připomene. Někdy přes jeho báječnou sestru Hanu, jindy přes dceru Evu.
Pokaždé, když začíná prosinec a blíží se narozeniny Arnošta Lustiga, nějak se mi ten skvělej chlap připomene. Někdy přes jeho báječnou sestru Hanu, jindy přes dceru Evu. Vloni se mě na něj uprostřed živého vysílání Nočního mikrofóra Českého rozhlasu nečekaně zeptal Jiří Werich Petrášek. Bylo to také v tuto dobu. A tak mě ani nepřekvapuje, že právě vyšla korespondence Arnošta s jeho kamarádem Otou Pavlem, maminkou Terezií a sestrou Hankou z exilových let 1968-73, nazvaná Krásně jsem si početl /vydala Mladá fronta/ a že probíhá i mnoho dalších akcí. V divadle Minor se uskutečnila premiéra představení Láska a tělo s Lukášem Hejlíkem, 20. prosince se v libeňské synagoze připravuje ukázka z inscenace Jak daleko je daleko: Léto Ludvíčka Adlera na motivy Lustigovy novely Zloděj kufrů, v kině Lucerna se bude promítat dokumentární film Terezín, v němž Arnošt účinkuje spolu s Jiřím Pavlem a např. Radioservis vydává CD Osudy s Arnoštovými rozhlasovými vzpomínkami.
P.S.: Prostřednictvím dopisů Oty Pavla si můžeme představit jedinečné kamarádství s Arnoštem i duševní rozpoložení obou spisovatelů v časech odloučení. Zmiňována je i jejich chaloupka na Novém světě, jejíž retro i současné foto přikládám. Krásně jsem si početla...
