Nikdo mi to nevymluví - bez Cibulkova kalendáře pro pamětníky by příští rok nezačal. Tak jsem si na jeho vydávání zvykla, že bych si bez něj musela snad udělat nějaký svůj vlastní.
Nikdo mi to nevymluví - bez Cibulkova kalendáře pro pamětníky by příští rok nezačal. Tak jsem si na jeho vydávání zvykla, že bych si bez něj musela snad udělat nějaký svůj vlastní. Jelikož se však Cibulkův kalendář na rok 2017 vydat podařilo a dnes byl navíc i slavnostně pokřtěn Janou Štěpánkovou, k tomuto opatření se nemusím uchylovat. Zcela mi stačí, že mě Aleš v kalendáři dvakrát uvádí jako svou kamarádku, a to jednak u hesla o jeho věčné lásce Nataše Gollové, jednak u Stanislavy Seimlové. Pokud ho ale za něco musím opravdu pochválit, pak je to za jeho objev syna prvorepublikového filmového milovníka Rolfa Wanky. Takže: Alešku, jsi fakt dobrý!
P.S.: Křest se konal jako každoročně v karlínské restauraci U Mrtvýho ptáka. Říká se, že v ten den se tam vždycky sejde malý český Hollywood. A je to pravda. Na malé ploše je tolik populárních tváří, že by možná stálo za to požádat o zápis do čs. knihy rekordů.
PPS: Josef Louda mi poslal snímek, na němž jsem se sice nepovedla, ale Aleš Cibulka, Radan Dolejš a Gustav Oplustil jsou tam moc pěkní. Na mou kritiku Josef opáčil: "Většinou se mi daří fotit, co vidím. Asi jsem se díval blbě." Aspoň, že je vtipnej...
