Mám ráda poctivě udělané knihy a publikace Petra Koury Swingaři a potápky v protektorátní noci je skutečně důkladná a obsáhlá, takže jsem si na ni našla čas až mezi svátky.
Mám ráda poctivě udělané knihy a publikace Petra Koury Swingaři a potápky v protektorátní noci je skutečně důkladná a obsáhlá, takže jsem si na ni našla čas až mezi svátky. Pokud netušíte, co to byly potápky a jak vypadaly, najdete v této více než 900 stran rozsáhlé publikaci odpověď. Potápky jsou vodní ptáci, od počátku 20. století se tak ale označují také kalhoty, Jaroslav Žák tak ve Študácích a kantorech nazývá mladé dívky a konečně od 40. let minulého století je slovem potápka nazýván muž holdující swingu. Souvisí to se swingovou taneční figurou, při níž šli tanečníci, pohybující se v houpavém rytmu, do mírného podřepu - takže se na parketu potápěli a zase vynořovali...
Autor mapuje historii swingu, hudebníků a orchestrů a také tanečních kaváren, příznivce i odpůrce životního stylu mládeže, holdující téhle muzice, a to vše jak za nacistické okupace, tak v nových poměrech kolem roku 1948. Není divu, že mu od počátku v jeho práci fandil Josef Škvorecký, který mu ke knize napsal úvod /Koura na ní pracoval již za jeho života/.
Knihu Swingaři a potápky v protektorátní noci vydalo Nakladatelství Academia
