Ještě mám v živé paměti, když před 13 lety křtilo nakladatelství Lotos Werichovy Forbíny vzpomínek I, na nichž se podílela Stella Zázvorková a Jiří Melíšek.
Ještě mám v živé paměti, když před 13 lety křtilo nakladatelství Lotos Werichovy Forbíny vzpomínek I, na nichž se podílela Stella Zázvorková a Jiří Melíšek. Namísto publika nahazovali na záznamu Werichovy dotazy, neboť záznamy z 50. let vznikaly s jedním fixně nastaveným mikrofonem a publikum bylo špatně slyšet. Nyní se Supraphon ujal nového vydání Forbín vzpomínek I a II a za publikum hovoří Jiří Borovička, redaktor ČTK a hlavně syn Jana Borovičky, jenž tehdy s Werichem na besedy mezi odboráře a studenty jezdil jako konferenciér a manažer orchestru Karla Vlacha a zároveň jako pracovník, který měl na starosti propagaci Divadla ABC. To koukáte, co všechno se dalo tehdy stihnout v jedné osobě! Však se prý také Werich jednou nechal slyšet, že kdyby ještě někdy mohl mít své divadlo, pana Borovičku by oslovil jako jednoho z prvních...
Záznamy jsou cenným dokladem toho, nakolik otevřeně Werich v 50. letech veřejně hovořil o věcech, které se zdály být tabu. Na dotaz o Voskovcovi, jehož jméno se tehdy vůbec nevyslovovalo, řekl do publika, aby mu napsali a uvedl přesnou adresu do New Yorku. Werich hovořil o cenzuře, o svobodném právu každého občana na výběr víry (sám se považoval za bezvěrce), ale třeba i o komunistickém novináři Juliovi Fučíkovi úplně jinak, než se v té době "nosilo".
