Michal Pavlata by se na mě jistě nezlobil, že i v tuto chvíli, kdy právě zemřel, na něj zavzpomínám veseleji. Měl smysl pro humor a sám se představoval jako Pavlatáta, který si "adoptoval sirotka Ondru Vetchého".
Michal Pavlata by se na mě jistě nezlobil, že i v tuto chvíli, kdy právě zemřel, na něj zavzpomínám veseleji. Měl smysl pro humor a sám se představoval jako Pavlatáta, který si adoptoval Ondru Vetchého. Jak se to přihodilo? "Do Činoheráku mě angažoval Ondra Vetchý. Tak dlouho chodil po šatnách a říkal »Tohle bude hrát můj táta zlatej,« až jsem sem tichou cestou infiltroval. Ze zištných důvodů jsem ho jako sirotka adoptoval a jsem jeho táta Pavlatáta."
Je to s podivem, ale zpovídala jsem ho právě před 10 lety. A co mi tehdy na sebe ještě prozradil?
Lekce v džentlmenství mu udílel sám mistr Oldřich Nový, když se u něj ocitl ještě jako student DAMU při hostování v nuselském divadle (dnešní Fidlovačce). „Hrál jsem jeho syna v operetě Julie, ty máš nápady. Jednou mě zahlédl, jak pouštím dva asi čtyřicetileté pány ze sboru do dveří. Okamžitě mi to vytkl: „Takové móresy mi tady nezavádějte. Do tohoto divadla jste byl angažován jako sólista a budete do dveří chodit jako první.“ Známá je také historka, jak jsem ho žádal o angažmá. Říkal jsem mu, že budu končit studium, a kdyby zakládal nějakou hudební komedii, měl bych zájem. On odvětil: „Ano, jste na správné adrese, protože já jsem nestor české hudební komedie. Ale zakládat už nic nebudu, jedině požár, protože bouřlivý rok 1948 přerval veškeré moje, a tedy i vaše naděje.“
Tomáš Pánek mi Michala Pavlatu tehdy pro Vlastu vyfotil stylově - právě u snímku Oldřicha Nového
