V určitém věku člověk pocítí touhu vracet se ke kořenům. Ten čas u mě nastal. Znovu pro sebe objevuji krásu pošumavské obce Břežany u Malého Boru, kde žila moje babička s dědečkem a odkud pocházela moje maminka.
V určitém věku člověk pocítí touhu vracet se ke kořenům. Ten čas u mě nastal. Znovu pro sebe objevuji krásu pošumavské obce Břežany u Malého Boru, kde žila moje babička s dědečkem a odkud pocházela moje maminka. Přiznávám, že v dětství jsem k té vesničce vztah těžce hledala. Vadily mi mouchy, hnůj, vlhké peřiny a hloupý kluk z protější chalupy, který za mnou dolézal. Dnes to vidím všechno jinak. Krásné chalupy s barokními štíty, které lemují náves, kapličku sv. Anny, obrovské kameny a stopy Keltů, ochotnické divadlo a hlavně - nad tím vším bdí skvělá starostka Marie Metličková. Takovou starostku bych chtěla mít pro naši Prahu 1! Mimořádně empatická bytost, která se stará o blaho obyvatel.
Zrovna dnes mi napsala: "Celý den jsem chodila s dětmi tříkrálovou sbírku. Děti se na to každý rok moc těší a náš kolektiv se stále rozrůstá. Před Vánocemi jsme měli také milou akci - v kapli sv. Anny. Nacvičila jsme s dětmi zkrácenou verzi pohádky Tři oříšky pro Popelku a potom následoval koncert učitelského pěveckého sboru z Horažďovic."
