Když se prvního listopadu loňského roku /tedy v den jeho narozenin/ podařilo na Arbesově náměstí odhalit pamětní desku policejnímu radovi Josefu Vaňáskovi, měla jsem z toho samozřejmě velikou radost.
Když se prvního listopadu loňského roku /tedy v den jeho narozenin/ podařilo na Arbesově náměstí odhalit pamětní desku policejnímu radovi Josefu Vaňáskovi, měla jsem z toho samozřejmě velikou radost. Díky podpoře MČ Prahy 5 a kamenosochaři Jiřímu Číhalovi vznikla krásná deska s bronzovým reliéfem, na němž je pan rada zvěčněn na vrcholu svých sil, tedy v době, kdy nám ho záviděla i americká FBI. Jiří Číhal se následně chopil i opravy náhrobní desky Josefa Vaňáska na hřbitově na Malvazinkách, na což se dobrovolně a ráda složila řada příznivců prvorepublikové policie. A nyní jsem si u mistra Číhala objednala sádrový reliéf pana rady, aby ochraňoval naši domácnost. Dřív jsem měla v ložnici plakát rady Vaňáska, a když můj vnouček zlobil, říkala jsem mu, že si to s ním vyřídí přísný rada Vacátko. Nyní už z něj vnuk samozřejmě žádné obavy nemá, ale jsem ráda, že ve svých pěti letech dobře ví, co to bylo za pána. A to je vlastně smyslem všeho toho konání - udržet v paměti národa osobnosti, kteří byli skutečnými profesionály ve svém oboru a vykonávali své povinnosti bez nároku na hvězdné ovace. Tuto skromnost dnes u mnoha lidí postrádám, zato slyším kdekoho pokřikovat a bít se v prsa. Dosaď si každý sám...
