V záplavě knížek s nejrůznějšími žhavými tématy mě doslova pohladila po duši obálka s ilustrací Vincence Morstadta a známou fotografií básníka Nerudy. A pak ten název! Srdce v kleci.
V záplavě knížek s nejrůznějšími žhavými tématy mě doslova pohladila po duši obálka s ilustrací Vincence Morstadta a známou fotografií básníka Nerudy. A pak ten název! Srdce v kleci. Nevím, jak dlouho trvala Otomaru Dvořákovi práce na tomto románě o něžném rváči, ale zajímalo by mě, zda název ho napadl hned, když s psaním začal. Já sama jsem k Nerudovi zahořela někdy v šestnácti letech, když jsem se začala na hodiny češtiny chystat jaksi sama - alternativně. Strohé výčty dat a názvů sbírek odrazovaly jistě všechny studenty gymnázií, a pokud jim literaturu nevykládal nějaký osvícenec, mohla je ta suchá data odradit od spisovatelů nadobro. Naštěstí se mi tehdy dostala do ruky kniha korespondence Nerudy s jeho významnými ženami /především pak s Karolinou Světlou, která se díky tomu stala na čas také mým vzorem/- a pak jsem už jen hltala jeho básničky a hledala, o které z těch žen asi tak píše...
Román o více než 500 stránkách přibližuje klasika poctivým a vyčerpávajícím způsobem jako muže se všemi /ne/ctnostmi a mohl by konečně pomoci profesorkám na gymnáziích, aby Jana Nerudu vykládaly podobně.
Knihu vydalo nakladatelství Fortuna Libri
