Vždycky jsem měla ráda hřbitovy /jsem narozená na Dušičky/, ale dnes mě na Vinohradském hřbitově přepadl smutek.
Vždycky jsem měla ráda hřbitovy /jsem narozená na Dušičky/, ale dnes mě na Vinohradském hřbitově přepadl smutek. Všude spadané rezavé listí, uschlé větve stromů, hroby pokryté vrstvami listí, suché trávy, uschlých kytek, zhaslých svíček /je teď zakázáno je zapalovat, což chápu/ a k tomu ty poničené náhrobky - od vandalů, bezdomovců, ale i zubem času, kde se nikdo nestará... Našla jsem náhrobek poslední ženy z rodu Krameriů, ten mě zaujal i svou barevnou mozaikou, ale celkově mám pocit, že doba, kdy jsme ještě chtěli být uloženi v hrobce, byť už jen zpopelnění, skončila. Stav hřbitovů - hlavně v Praze - mě o tom utvrzuje.
