Tak jsem se díky Alešovi Pohořalovi, svému dávnému kolegovi z Večerníku Prahy, dozvěděla, že zemřel náš vydavatel JUDr. Fidelis Schlée.
Tak jsem se díky Alešovi Pohořalovi, svému dávnému kolegovi z Večerníku Prahy, dozvěděla, že zemřel náš vydavatel JUDr. Fidelis Schlée. Budu ctít zásadu, že o mrtvých jen dobře. Každopádně to byl velmi extravagantní muž, na jehož způsoby chování jsem si musela jako mladá, nezkušená a velmi romantická bytost zvykat, a když jsem si zvykla, koupili nás "Pasovští" a bylo po Večerce. Je zajímavé, že Večerníkem Praha prošli snad všichni. Redakce prodělala různé etapy vývoje, měla r...ůzné personální obsazení, ale zkušenosti tu každý mohl nabrat opravdu velké. Jsem vděčná osudu, že jsem posléze mohla vést páteční přílohu Večerníku Praha, kde jsme uveřejňovali rozhovory s legendárními osobnostmi, a že jsem si také mohla vyzkoušet dát s týmem redaktorů a grafiků dohromady největší mikulášské vydání, které pak bylo zapsané do Guinessovy knihy rekordů. Fidelis Schlée měl smysl pro různé špásy, podporoval také dostihový sport a redaktoři se u něj rozhodně neměli špatně.
P.S.: Je příznačné, že jediné foto, které mám s Fidelisem Schlée, je z období kolem Mikuláše v roce 1995. Na Mikuláše prostě práce ve Večerníku Praha gradovala a tehdy se navíc celá redakce fotila v převlecích. Fidelis byl samozřejmě za čerta, šéfredaktor Egon Červenka za Mikuláše a za andílka zaskočila moje mladší dcera. Tak takhle jsme si hráli...
