Co mě naučil Miroslav Ivanov?
Měla jsem to štěstí, že jsem ho poznala na fakultě žurnalistiky, kam ho přivedl na besedu náš skvělý učitel docent Vladimír Kovářík . Dva z hostů, které pro nás vybral, se pro mě stali osudovými - kromě Ivanova ještě Jiří Marek /díky svým geniálním povídkám o hříšných lidech města pražského/. Každý máme nějaké své guru na cestě životem. V etapě vysokoškolského studia, které tehdy na zmíněné fakultě jinak za moc nestálo, to pro mě byli právě pánové Kovářík, Ivanov, Marek. Nějak logicky jsem i diplomovou práci věnovala literatuře faktu s akcentem na dílo Ivanova. Zachoval se jako pravý džentlmen. Nechal naložit škodovku mého tatínka svými poznámkami, výstřižky a knihami, aniž by tušil, zda mu vše v pořádku vrátím a jak s tím naložím. Teprve po listopadu 1989 mi svůj životopis doplnil o mládí u národních socialistů a jiné necenzurované okamžiky. Jeho obrovskou pracovitost a preciznost dodnes oceňuji a jsem ráda, že jeho knihy se stále čtou. Vzpomínala jsem na něj tento pátek v deníku Právo a pokud mi hlasivky dovolí /bohužel je mám čím dál častěji pochroumané/, zavzpomínám na něj i v pořadu Slova mají křídla ve středu 17. dubna od 19 hodin v kavárně Dobrá trafika na Újezdě 37. Plakátek s akcí přikládám a srdečně zvu!