Arnošt Lustig byl fenomén sám o sobě. Skvělý spisovatel a člověk s neuvěřitelným charismatem. Gejzír energie, která vás v kterýkoli moment mohla překvapit či dokonce zaskočit.
Zkušený publicista František Cinger, který se s Arnoštem velmi dobře znal a mnohé s ním zažil, se pokusil napsat o něm knihu. Jmenuje se To byl ArnoštLustig. Vyšla v nakladatelství Eminent a dostala poněkud nevýraznou obálku. Bohužel i text knihy je tak trochu nevýrazný. Přitom Cinger a Lustig vytvořili v minulosti dílo, které už v mé knihovně bude mít navždy čestné místo. Jmenuje se Arnošt Lustig 3x18 (portréty a postřehy) a mám její druhé vydání z roku 2003 (nakl. Andrej Šťastný). Ta knížka je naditá právě onou Lustigovskou energií, bonmoty, myšlenkami, nepostrádá poetiku, humor i smutek. A asi právě něco takového jsem čekala i tentokrát. Myslím, že Cinger podléhal přílišné autocenzuře - například i v uchopení tématu Arnošt a ženy - a že byl hodně svázaný zodpovědností. A že mu také Arnošt ani pomyslně nekoukal přes rameno. Knihu prokládá i různými oficiálními dokumenty či citacemi jiných autorů, což ji zbytečně zatěžuje a ruší proud vzpomínek, jimž mohl autor nechat zcela volný průchod. Měl by na to právo. Nikdo jiný s Lustigem nestrávil po roce 1989 tolik času jako on, což mu lze jen závidět. Do třetice jsem si ponechala knížku mé spolužačky z fakulty žurnalistiky Dany Emingerové Živel Lustig, Jak se píše kniha (Mladá fronta 2011). Dana si rovněž pomáhá vloženými pasážemi - ukázkami tvorby posluchačů Lustigova semináře o tvůrčím psaní, ale právě tady je to zcela účelné a autorka tak může líčit reakce Lustiga na jednotlivé adepty a při té příležitosti vykreslit i jeho složitý charakter. Co z toho plyne? Uchopit Arnošta Lustiga by asi uměl nejlíp Arnošt Lustig sám. Pro jeho obdivovatele je však každá z uvedených knih důležitá, neboť si z mozaiky postřehů a vzpomínek může skládat obraz spisovatele jako puzzle. A ještě dovětek na konec. Nejlíp o Arnoštovi umí vyprávět jeho sestra Hana, která absolvovala bezpočet rozhovorů a besed a která prošla stejnou zkušeností koncentračních táborů jako její bratr, aniž by ztratila životní optimismus. Kupodivu s ní zatím nikdo knihu neudělal.
