Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2019 Pátrání po primabaleríně

Pátrání po primabaleríně

Na facebooku jsem měla během uplynulých 24 hodin hodně reakcí na můj svátek. V podstatě banální záležitost ale dostala zajímavý kontext.
Pátrání po primabaleríně

Den předtím jsem totiž vyzývala všechny, kdo by něco věděl o madam Zdeňce Zabylové, primabaleríně, k níž jsem jako malá holčička pár týdnů či měsíců (?) chodila do Hlaholu na Masarykově nábřeží /v té době se ovšem jmenovalo  Gottwaldovo/, než mi doktoři balet zakázali kvůli skolize páteře. Ozvala se mi Martina Vaňková, která mě upozornila na  pár let starý rozhovor s Astrid Štúrovou, která madam Zabylovou zmiňuje. Martina mě vyprovokovala k tomu, abych si přes kamaráda Filipa Hynka obstarala na paní Astrid telefon a dozvěděla se pár velmi zajímavých informací o této - pro mě doslova snové - baletce.  Třeba o tom, kde bydlela a za jakých okolností zemřela. Byla to noblesní dáma a svou noblesu si uchovala navzdory politickým poměrům. Během dne se mi také ozvalo pár žen, které k madam Zabylové chodily jako děti. Třeba akademická malířka Nina Provaan Smetanová, nebo profesorka francouzštiny Mirka Filípková. Ta mi potvrdila, že se dívenky na konci lekce se svou madam loučily polibkem a pukrletem. K madam Zabylové chodila také Radana Vojtová, dcera herce Jaroslava Vojty, nebo Aťka Janoušková. Ve své školičce odchovala mnoho nadaných děvčátek, z nichž některá se stala baletkami, jiná na ni alespoň s láskou vzpomínají tak jako já. Každopádně Zdeňka Zabylová ke mně přišla právě v den mého svátku a to považuju za krásné.


Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru