Po Marii Teinitzerové je pro mě textilní výtvarnice Božena Rothmayerová další zajímavou ženou, o níž jsem donedávna neměla ani potuchy.
Vzhledem k tomu, že se moje babička Berta Boučková zabývala za první republiky obchodováním s výšivkami, krajkami a obrazy a nějakou dobu měla i kamennou prodejnu - galerii na Národní třídě, předpokládám, že ona tyto ženy znala. Díky kurátorce Muzea hl. m. Prahy Marii Szadkowské se nám vloni začal rozkrývat příběh Boženy Rothmayerové Hornekové - nejdřív na výstavě na pražském Norbertově /je k vidění ještě do 29. září/, nyní i v publikaci Božena Rothmayerová Horneková a Alice Masaryková. Svěřenkyně a mentor (1926-1939).
Božena se nejprve s Alicí setkala jako její žačka na dívčím lyceu v Holešovicích, kde ji ale její třídní profesorka musela nechat propadnout. Božena totiž v pubertě nesnášela učení a hledala sama sebe. V roce 1926 je ovšem osud znovu svedl dohromady prostřednictvím architekta Otto Rothmayera, který se s Boženou zasnoubil a pracoval pro Hrad. Alice tak moc stála o to, aby vše fungovalo, aby Rothmayer byl spokojený, a práce na úpravách Hradu jako reprezentativního sídla prvního československého prezidenta zdárně pokračovaly, že začala pomáhat Boženě v jejím profesním růstu, ale i v osobním životě. Je to příběh téměř k neuvěření, ale svobodná a bezdětná Alice si tak možná částečně realizovala i své mateřské pudy. Nechci na tomto místě víc prozrazovat, od toho je publikace a výstava, ale věřte, že je nač se dívat a o čem přemýšlet. Vztah mezi dvěma ženami - mentorkou a její žačkou - je veskrze moderní stejně jako byly moderní ony dvě.
