Dne 21. února 1969, tedy přesně před 50 lety, se poprvé sešla vybraná společnost v pořadu, kterému tehdy dali název Písničky pod vobraz. To proto, že vystoupili v Alšově výstavní síni Umělecké besedy.
Na počátku všeho byla chuť zpívat šansony a jejich obsahem tiše protestovat proti pozvolnému nástupu normalizace. Pustila se do toho zpěvačka Alena Havlíčková, Rudolf Pellar, Milan Jíra, skladatel a textař Jarda Jakoubek, který složil Plebejský song, jenž se na večerech uskupení Šanson věc veřejná /pod tímto názvem se nakonec ustálili/ zpívá dodnes. "My jsme jen plebs a přežili jsme ledacos! Nám vůbec nevadí, že máme semtam půst. Ten, kdo má hlad, ten taky mívá dobrej nos a cejtí vždycky trávu růst..."V podstatě od začátku ve skupině působil novinář Jan Petránek, který brilantně ovládal nejen zahraniční politiku, ale také psal a překládal písňové texty, psal verše, fejetony a povídky. Přidávali se další osobnosti - Ljuba Hermanová, Jiřina Jirásková, Jan Faltýnek, Ilja Racek, pozvání přijala i Jiřina Štěpničková, Petr Haničinec, Miloš Nedbal a další. Šansony prokládané chytrým mluveným slovem přitahovaly publikum, které chtělo slyšet také něco jiného než oficiální střední proud... Skupina proplula různými zákazy, příkazy a jinými nástrahami a existuje dodnes! Vede ji Filip Sychra, muž mnoha talentů a zve si do pořadů spřízněné duše. Občas také moji maličkost.
Přeji šansoniérům, aby je Múza neopouštěla a aby jednou mohli oslavovat další padesátku!
přikládám odkaz na skvělý text Filipa Sychry:
https://program.rozhlas.cz/tydenik
