Zemřel Václav Postránecký

Zemřel Václav Postránecký, jeden z našich nejlepších herců - komiků posledních let. Přesto mi v roce 2008 opáčil:
"Já nejsem komik – to je úplně jiná disciplína. Komici jsou lidé, kteří tak vidí svět, kdežto já ho vidím jako docela smutný místo, plný hrozivých nedorozumění a nepoučitelné z chyb, které se nekonečně vrství jedna na druhou. Jsem spíš smutný člověk a dá mi docela práci dělat legraci. Zatím co já ještě skřípu zuby, praví komici se už dávno smějí."

Přikládám další úryvek z rozhovoru, který mi tehdy vyšel ve Vlastě:

Copak máte na srdénku?

Přesně takhle se optal Václav Postránecký poté, co zvedl telefon. A když se dověděl, že mám na srdci rozhovor s ním, bez vytáček mi nabídl datum a hodinu.

Přiznám se, že tím „srdénkem“ jste mě opravdu dostal. Jak se takové moravské slovo dostane do úst rodilému Pražákovi?

Sice jsem se narodil na Štvanici, z obou stran obtékán Vltavou, ale v sedmnácti, tedy jako ještě nehotový člověk, jsem odešel na Moravu a tam došlo k završení mé dospělosti. A tak znám víc moravských než slov něž běžný Čech, piju na moravský způsob, jím na moravský způsob, můžu dokonce i moravské zelí zadělávané moukou. Jsem zkrátka Čech na moravský způsob. A abych nezapomněl – moje manželka je původem z Moravy.

Na Moravu jste tehdy odešel kvůli divadlu. Proč?

V šesti letech mě maminka přihlásila do Dismanova rozhlasového souboru a odtud si mě vybrali do filmu Konec strašidel. Následovaly další dětské role... Jenže tatínek mě dal do učení na zámečníka, a tak jsem se vyučil, ale dělat jsem to nechtěl. Odešel jsem nejdřív do Liberce, kde jsem pracoval jako jevištní technik a teprve odtud jsem zamířil na Moravu, do Slováckého divadla v Uherském Hradišti.

Začínal jste tedy s herectvím jako selfmademan, bez patřičných škol...

Od začátku jsem si ale byl jistý, že k provozování toho povolání nutně potřebuju nějaké vědomostní zázemí. Naštěstí jsem našel výborné kamarády, kteří mě navigovali – literaturou i vlastním příkladem jako třeba Ivo Knotek nebo Roman Mecnarovský, mimořádně dobrý herec a znamenitý člověk. Já jsem byl pak v každém městě pilným návštěvníkem knihoven. V Uherském Hradišti tenkrát byla knihovna v synagoze a to bylo krásné místo, takže jsem tam chodil strašně rád. Dokonce se tam daly sehnat pod rukou knížky, které se tehdy nesměly běžně půjčovat....

Přikládám snímky, jak šel čas s Václavem Postráneckým. Poznáte ho i v dětském filmu Punťa a čtyřlístek z roku 1955?