Tahle zpráva se mi nepíše úplně lehce, ale vím, že se Kamila Moučková dožila úctyhodného věku 92 let a že byla do poslední chvíle dámou, osobností, hodnou obdivu. Žila více než 60 let v Petrské čtvrti, a tak jsem měla možnost ji potkávat. Kdysi za totáče jsem ji oslovila v parku u sochy Klementa Gottwalda. Venčila pejska a já svou dceru a jen tak jsem se jí zeptala: "Co myslíte, paní Moučková, kdy už komunisti skončí?" Mohla si myslet, že provokuju, ale asi na mě bylo vidět, že nikoli, a tak pravila, že už to bude brzy. Byl čas perestrojky a schylovalo se ke změně, byť ne úplně takové, jakou jsem si představovala. Jenže k ideálu bývá vždycky daleko, že? Od té doby jsem s ní měla možnost udělat několik rozhovorů a cenila jsem si, jak byla přímá, otevřená a nikdy ne pokrytecká. Milá paní Kamilo, děkuju vám za vše, co jste v životě udělala a co jste nám stihla říct. Přikládám několik snímků - Kamila se svým prvním mužem hercem Milošem Willigem v době, kdy i ona se živila herectvím, typické hlasatelské foto, snímek z filmu s Věrou Ferbasovou a Kamila se svou životní láskou, Jiřím Zahajským. Barevné foto pak je z roku 1968 pořízené u nás v Petrské čtvrti před budovou polikliniky /nedaleko tehdejšího ÚV KSČ, kde bylo během Pražského jara i za srpnové okupace velmi rušno a dramatično/.
