Hlavně jsem mířila na Nuselské schody, kde se Štěpán Fiala se svým spolkem přátel těchto schodů již několik let stará o jejich bezprostřední okolí včetně úklidu a sázení keřů a rostlin. Na Nuselských schodech jste dnes mohli potkat kdekoho a kdeco, ale jak ukazuje druhý snímek jen dva dny starý, jindy tu zdaleka takový ruch nebývá. V okolí je ovšem schodů daleko víc - přímo na Zvonařce najdete krásné secesní schody v hotelové budově, kterou si původně jako vilu nechal postavit velkouzenář Antonín Chmel, další schody pak vedou do Bělehradské ulice. Co mě ale vážně ruší, je všudypřítomné graffiti... Fakt ho nemůžu považovat za umění, rozhodně ne na starých zdech. I proto na mě působí tak esteticky stará pohlednice, která zachycuje Nuselské schody před sto lety. Nikde žádné rušivé prvky, jen čisto.
