Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2020 Paměti přírodního léčitele

Paměti přírodního léčitele

V současné koronavirové situaci je inspirativní číst si o těch, kteří si uměli poradit s neduhy tak jako Jan Mikolášek.
Paměti přírodního léčitele

Nakladatelství Mladá fronta vydalo Paměti přírodního léčitele Jana Mikoláška (1889-1973). Přiznám se, že jsem jeho příběh vůbec neznala, a to mezi jeho pacienty patřil i kardinál Josef Beran, prezident Antonín Zápotocký či herec Bedřich Vrbský. Zájem o něj samozřejmě stoupne díky filmu Agnieszky Hollad Šarlatán, jehož premiéra byla kvůli nastalé krizi odložena. Mikoláškův život byl plný zvratů, za všech režimů mu někdo záviděl, udával ho, a to jak za první republiky, tak za nacistické okupace a stejně tak po válce. V Petschkově paláci ho nacisté zkoušeli a předložili mu 29 vzorků moči k diagnoze. Mikolášek totiž zdravotní stav rozpoznal ze vzorků moče, nemusel přitom vidět ani dotyčného pacienta. Byl přitom vyučený zahradník,  nadšený bylinář, který měl však zároveň mimořádné schopnosti. Nacisté po onom testování museli uznat, že je skutečně obdařený léčitel a nezatkli ho. Namísto toho k němu posílali pohlaváry, stejně jako to dělali později komunisté. Mikolášek byl přitom skutečně přírodní člověk. nečetl noviny a o politiku se nezajímal. Za diagnozy si peníze nebral, nechal si platit jen za byliny a masti. I tak si mohl udržovat poměrně vysoký životní standard, což samozřejmě rovněž mnohým vadilo. Měl dokonce nabídku jít léčit do Chicaga, kde by mu zřídili soukromé sanatorium, z Anglie mu poslali k přezkoumání moč krále Jiřího VI. a následně děkovný dopis...  O Mikoláškovi si vedla spis STB, která mu přezdívala Šarlatán. "Od roku 1947 provozuje svoji soukromou živnost šaraltánskou v Jenštejně," píše se ve spisu. Mikolášek zaměstnával dva pomocníky, kuchařku, pokojskou, řidiče, muže, který vydával pořadová čísla /pacientů měl denně spousty/ a průběžně ještě další spolupracovníky /sběrače bylin apod./. Všichni se scházeli v jenštejnské honosné vile, obklopené rozlehlou zahradou. Léčitel tu měl i soukromou kapli a bronzovou sochu Krista, u které se modlil. Rád zde prováděl významné hosty z řad umělců i politiků. Po smrti Zápotockého, který nad ním držel ochrannou ruku, si prošel si i vězením... Jeho paměti v tomto rozsahu vycházejí poprvé a rozhodně stojí za přečtení.

Zpět na přehled

Nahoru