Vše začalo tím, že jsem si v antikvariátu koupila pohlednici - koláž /přikládám/ a dala na facebook výzvu, zda někdo někoho nepozná. Nápady a tipy se tamobjevily různé, i slepé cesty jsou cesty... Ale pak se ozvala Barbora Kupšovská s tím, že má příbuznou a ta bude určitě mít nějaké materiály, protože tam její strýc čepoval pivo a hrál přitom Haškova Palivce. Mezitím jsem oslovila bratry Topferovy, kterým hospoda i s činžákem byla po listopadu 1989 vrácena v restituci a složila si alespoň jejich část příběhu. Když pak dotyčná příbuzná paní Dvořáková přišla do parku s igelitkou a v ní měla jídelní lístky a dobové fotky a jeden článek z roku 1974, bylo už skoro vyhráno. K dalšímu pátrání mi dopomohl dobový tisk... A když jsem dnes pověsila zprávu o článku na facebook, ozvala se mi bývalá kolegyně z Vlasty Simona Sedláčková, že její dědeček u Kalicha pracoval v 60. letech jako vrchní číšník a že to tam měl moc rád. Ožily příběhy, ožili lidé, a tak to mám ráda. Ne vždy se tak zadaří, ale tady mi štěstí opravdu přálo.
