Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2020 Starý sad

Starý sad

Naděžda Munzarová je žena ve stínu slavných mužů, ale spíš bych řekla, že je jakási šedá eminence.
Starý sad

Dokáže stát skromně v povzdálí, když má její muž Ivan Kraus autogramiádu, autorské čtení, či rozhovor s novináři. Tak jsem ji vlastně kdysi poznala, když jsem byla připravená zpovídat Ivana Krause, ale oni přišli spolu a já byla na tu krásnou drobnou černovlásku od první chvíle zvědavá. Snad už během toho rozhovoru jsme se nějak sblížili. Hlavně díky ní jsem mohla napsat o dynastii Krausových, kde každý člen má silný příběh, stejně jako o Ivanovi a nakonec i o ní samotné. Dostala se na řadu skutečně až jako poslední, což není vůbec spravedlivé, ale ona dobře ví, že na její hodnotě to nic neubírá. Teprve postupně jsem se dozvěděla, že Naďa Munzarová stála u počátků dětského televizního vysílání, účinkovala v různých "černých" divadlech, že byla vdaná za Luďka Munzara, s nímž má dceru Johanu, že pak poznala svého osudového muže Ivana Krause a spolu přečkali všechny možné anabáze po světě, spolu tvořili a vystupovali s loutkami pod jménem Blackwits, bavili dospělé i dětské publikum v Paříži, Monte Carlu, Frankfurtu, v různých evropských a světových varieté a tv pořadech. Ničeho se nezalekli, všechno brali jako výzvu a po listopadu 1989 se víc a víc vraceli domů. 

Naďa ale vždycky byla i autorka. Například psala velmi dlouhé a obsažné dopisy, které byly svého času jediným poutem s příbuznými, rozesetými po světě. Před časem se ale pustila do knihy. Zvěčnila příběhy zvířátek, s nimiž dřív s Ivanem vystupovala jako loutkoherečka,  a vznikla originální, hravá knížka Starý sad. Co vás na první dojem zaujme, jsou její ilustrace, takže se odhalila i jako nadaná výtvarnice, a na druhý dojem pak její čeština. Ani ona, ani Ivan nikdy svůj rodný jazyk nezapomněli, naopak ho stále brousili a hrají si s ním jako s těmi svými loutkami. Ivanovy slovní hříčky jsou pověstné stejně jako jeho věty typu To na tobě doschne. Naďa ale není nijak pozadu. S Beruškou a Červíkem hned v první kapitole zkoumá, jak dlouho vlastně trvá do příště.  Vosa si myslí, že příště je asi později než teď, ale dříve než potom. Pavouk zase tvrdí, že Příště znamená...když teď trvá už moc dlouho. To se asi to teď už blíží k tomu příště... A když Červík napíše, že Příště mám narozeniny stále, je už jasné, že autorka si bude takhle hrát spolu se svými čtenáři na každé stránce.

Knihu Starý sad vydala GRADA Publishing pod značkou bambook


Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru