A tak, když jsem byla vyzvána, jetsli bych nenapsala článek o Evě Pilarové, neváhala jsem. Ostatně dvakrát jsem s ní právě pro Vlastu dělala rozhovor a pak ještě několik textů pro jiná média /zpěvačka byla většinou velmi ochotná, snad jen jednou mě odmítla - když jsem po ní chtěla vzpomínání na nějakou její oblíbenou adresu do knížky o domech slavných - z neznámého důvodu se jí do toho nechtělo/. Připadalo mi stylové, jak potichu odešla ze světa, protože sama nikdy po žádných velkých pompách netoužila. Lidé se s ní nemohli pořádně rozloučit kvůli koronaviru. Stylová je i tahle téměř černobílá obálka, která vyjde tuto středu. Jakoby vyjadřovala naše současné pocity. Všichni se snažíme tvářit, že se brzo všecko zlepší a vrátí do normálních kolejí, přitom nikdo nevíme, kdy a jak... Jaký bude svět, který už paní Eva nezažije? Jsem obklopená samými malými vnoučaty a nedokážu o tom nepřemýšlet. Naše životy byly dosud tak spokojené, poklidné, nasycené, chce se říci až rozmazlené. Zřejmě to tak nemohlo být donekonečna... Jak moc jsme připravení na změny?
