Nacházíte se zde: Úvod Zápisník 2020 Zemřel Jiří Menzel

Zemřel Jiří Menzel

Tak tahle zpráva musela zarmoutit snad každého Čecha.
Zemřel Jiří Menzel

Zemřel režisér Jiří Menzel. Ačkoli bylo známo, že je těžce nemocný, stejně to zabolí u srdce. Natočil pro nás tolik krásných filmů, na které se budeme dívat ještě mnoho a mnoho let, protože byly laskavé jako on sám. Přikládám snímky Zuzany Kostiukové, Miloše Fikejze /zachytil v roce 2006 Menzela s jeho profesorem Otakarem Vávrou/ a také snímek domu ve Strašnicích, kde režisér prožil dětství. Ve své knize vzpomíná, jak se do něj stěhovali v roce 1938, pár měsíců po jeho narození, právě ve dnech zářijové mobilizace. "Všechna auta musela být k dispozici armádě, stěhoval nás koňský povoz. A protože s kočárkem se tehdy do tramvají nesmělo, vezl nás prý tatínek v kočárku přes celou Prahu pěšky z Dejvic až do Strašnic. Strašnice tehdy byly ještě napůl vesnicí. Kolem našeho domu řinčela sice tramvaj, ale za jejími kolejemi byl už statek s koňmi a kravami. Kousek od nás stála Stará škola a za ní byly rozsáhlé pozemky statkáře Bečváře. Za války jsme tam s maminkou chodili krást kukuřici. Náš nový domov byl v bílém dvoupatrovém činžáku (dnes je natřený na meruňkovou, pozn. BK). Byt byl v nejvyšším patře, poměrně malý, ale patřila k němu velká terasa. Už tehdy zde byl plyn, ne však ústřední topení. V každém pokoji byla kamna a pro uhlí se muselo do sklepa. Pro teplou vodu se jednou týdně zatápělo ve velkých koupelnových kamnech.Naproti přes ulici stál starý společenský dům ještě z dob, kdy byly Strašnice samostatnou obcí. Patřila k němu hospoda a velký sál, kde bylo kino Vesna, místo mých prvých filmových zážitků. Jako malý kluk jsem se za ten dům chodil dívat. Byl jsem zvědavý, kudy ti pánové a dámy, které jsem viděl na plátně biografu, vlastně na to plátno přicházejí. Ale za zdí toho kina už nebylo nic, jen řepné pole."


Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru