Století českého derby očima nadšeného novináře

Martin Cáp tuhle představu naplňuje beze zbytku. Na své knize Dostihy o modrou stuhu: Století Českého derby ve slovech a obrazech, pracoval 25 let.  On sám o tom říká: Je to mé vyznání lásky dostihům, závodišti ve Velké Chuchli a Českému derby. Podobně, jako fotbalový fanoušek s napětím vyhlíží mistrovství světa a Evropy, hokejový divák své šampionáty a ten tenisový zase grand slamy, pro mě je největší událostí svého druhu, k níž člověk upírá pozornost už dlouhé týdny předtím, právě derby. Od dětství si o něm a jeho účastnících každoročně dělám zápisky, mnoho let jsem ho popisoval v blogu a souběžně také v řadě publikovaných článků. Není to tak dávno, co jsem si navíc uvědomil, že se tenhle dostih zvláštním způsobem prolíná celým mým životem. Ženil jsem se dva dny před derby, narození mladší dcery se manželce podařilo posunout na čtyři dny po derby... Asi Vás proto nepřekvapí, že první myšlenka napsat o historii derby knihu mě napadla už jako studenta. Moje představa byla od začátku poměrně konkrétní. Chtěl jsem popsat každý ročník derby jako zajímavý příběh, přidat různé zajímavosti, dobové fotografie a samozřejmě také faktografické údaje o výsledku a kariéře vítěze. Zpočátku jsem hltal veškerou dostupnou literaturu o koních a dostizích, sháněl jsem dobové prameny a založil jsem si šanon, kam jsem si všechny nalezené údaje a zajímavosti zapisoval. Od konce devadesátých let jsem původní nápad dál promýšlel a rozvíjel, hlavně jsem však intenzivně chodil na dostihy a setkával se s lidmi kolem koní. Vyprávěli mi své příběhy, leckdy vyvraceli různé tradované omyly a mýty, a postupně měnili můj náhled na téma. Původně mě zajímali především samotní koně a jejich příběhy, ale postupně jsem pochopil, že skutečnou hlavní postavou knihy musí být samotné derby."

Díky Martinovi Cápovi jsem si připomněla své rané zážitky ze závodiště v Chuchli, kam mě občas bral v neděli "na koníčky" můj otec, ročník 1921, který sám pamatoval vlastně pomalu prehistorii zdejších dostihových zápolení. Jelikož trávil prázdniny u svého dědečka v moravské Lipince, kde měli koně, zřejmě i do Chuchle jezdil se svým tátou dívat se na jejich dostihy. Ještě si samozřejmě pamatuji secesní dřevěné tribuny a herce Rudolfa Deyla staršího, který patřil ke zdejším postavám a byl pdobný mému dědovi, takže si je lidi někdy pletli. Trenéry a jezdce jsem ovšem neznala, protože tak hluboce se tatínek o dostihový sport nezajímal, ale z legrace jsme si vždy na nějakého šampiona vsadili a občas získali deset nebo dvacet korun výhry.... Atmosféra závdiště si ale držela v 60. letech ještě mnohé z té původní doby, kdy to byla pro podnikatele a jejich manželky ve slušivých kloboucích společenská událost a kdy vlastnictví koně patřilo k dobrému bontonu bohatších lidí. Martin Cáp má ve své knize stovky fotografií, pár jich přináším jako ukázku. Líbí se mi dobovka, kde vidíme těsně vedle závodiště strakonickou silnici ještě úplně poklidnou a bez aut, kdosi tam jede také na koni a ostatní sledují závodníky.... Na dalším snímku jsou zachyceni startující na slavnostní přehlídce před tribunami v roce 1925. Ze svého archívu přikládám jednu starou pohlednici se secesními tribunami a módní přehlídku firem Rosenbau a Martha Loeff při dostizích v Chuchli v roce 1933. Mezi kráskami je i Adina Mandlová (druhá zleva) a Eliška Pleyová (zcela vpravo) - obě se tehdy živily jako manekýnky a postupně pronikaly do světa velké bohémy...

P.S.: Ještě přikládám pozvánku do Národního hřebčína v Kladrubech, kde bude mít Martin Cáp 13. března od 17 hodin besedu nad knihou v Císařském hostinci.