Měla jsem ji moc ráda. Chodila jsem za ní do prosecké vily v době, kdy končil můj pracovní poměr v redakci ženského časopisu, kde jsem myslela, že budu snad do smrti. No, byla jsem tam jen do padesátky. Život však šel dál a do téhož týdeníku jsem zrovna napsala o Libušce vzpomínkový článek. Faktem je, že návštěvy u paní Havelkové mi ale moc pomohly. Psala jsem v té době knížku o Vladimíru Rážovi a v jeho dokumentech jsem nalezla dopis, který mu Libuška poslala k narozeninám. Z něj jsem pochopila, že k sobě měli v mládí hodně blízko. No a Libuška mi to nejen potvrdila, ale po dlouhém hledání objevila svazek dopisů a pohlednic, které od Vladimírka dostala kdysi dávno po válce. Oba byli velmi mladí, na začátku kariéry a pro Libušku byl král Miroslav jejím prvním milencem. Měla jsem radost, když tehdy přišla i na křest knihy. Půjčila mi také poměrně obsáhlou korespondenci se svým jediným manželem, hudebním skladatelem Svatoplukem Havelkou, a bylo to moc zajímavé čtení. Většina diváků jí zná jako představitelku hodných, většinou přímo pohádkových babiček, ale podle těch dopisů jsem pochopila, že to byla žena vždy velmi energická a emancipovaná, uvažující i velmi prakticky. Proto se také mohla téměř celý život úspěšně věnovat pedagogické práci a naučit jevištní řeči mnoho budoucích herců. Přikládám mj. raritní snímek, kde za protektorátu zpívá s Esta triem za odborného dozoru Karla Vacka.
