Tak se ke mně během pár dnů dostává příběh dalšího filmového nadšence, který za první republiky promítal filmy v pražských biografech, aby si posléze obstaral licenci na vlastní cestovní kino.
Tak se ke mně během pár dnů dostává příběh dalšího filmového nadšence, který za první republiky promítal filmy v pražských biografech, aby si posléze obstaral licenci na vlastní cestovní kino. Ano, po Miroslavu Ferklovi, o němž se zmiňuji v Zápisníku 21. ledna, je to nyní Oldřich Bašus. Dokonce se ti dva muži spolu znali, i když byl Ferkl o něco starší. Bašus si od mládí také zakládal sbírku promítací techniky a udělal si v suterénu libeňského činžáku na Kotlasce, kde bydlel (i Ferkl byl Libeňák), soukromé muzeum. Občas také zájemcům promítal, to už bylo za socialismu, a hlavně pracoval pak v Národním technickém muzeu. Právě muzeu věnoval část své jedinečné sbírky. Bašus se objevil i ve filmu, a sice v Cestě do věku petrolejových lamp, kterou natočil Bohumil Vošahlík. Hraje tam sám sebe - promítače v kině.
Na snímku pan Bašus ve svém soukromém muzeu - dnes už tam po něm není ani památky
