Z obálky týdeníku Květy se na nás usmívá Věra Čáslavská. Ten snímek vyšel v lednu 1966, tedy před 50 lety. Co všechno mezitím naše skvělá gymnastka musela zažít a hlavně přežít!
Z obálky týdeníku Květy se na nás usmívá Věra Čáslavská. Ten snímek vyšel v lednu 1966, tedy před 50 lety. Co všechno mezitím naše skvělá gymnastka musela zažít a hlavně přežít!
V té době dřela v tělocvičně šest hodin denně i víc. Mít na trikotu lvíčka pro ni byla čest, ale taky velká odpovědnost. Podmínky rozhodně neměla ideální. Po čase musela trénink skloubit se zaměstnáním a ještě s dálkovým studiem. Svou první zlatou medaili získala na mistrovství Evropy v Krakově za cvičení na kladině. Vrcholem její kariéry se pak staly Letní olympijské hry 1964 v Tokiu, kde vybojovala několik zlatých medailí. Japonce si zamilovala a vzájemné přátelství trvalo až do její smrti. Věra Čáslavská zemřela včera po dlouhé těžké nemoci, s níž bojovala stejně statečně jako kdysi o medaile.
Pokud si o naší nejúspěšnější sportovkyni chcete přečíst víc, vřele doporučuji knihu Pavla Kosatíka Život na Olympu, která vyšla před časem v nakl. Mladá fronta a je stále v prodeji. Sama Věra o ní řekla:
„Ještě nikdy s nikým jsem o svém životě nemluvila tak otevřeně jako s Pavlem Kosatíkem a po přečtení jeho knihy toho nelituji. Přemýšlím, čím vším v té knize je: historikem, psychologem, soudcem lidských osudů a v neposlední řadě také znalcem sportu: bez rozpaků by splnil podmínky pro specializaci trenér I. výkonostní třídy. Myslím si, že je to kniha pravdivá, lépe bych svůj život popsat nedokázala.“
